Součást programu Writers on the Move - text je převzat z anglické verze ze serveru Diana Damian – Performance Criticism

„Věřím, že pokud si zůstanu plně vědom toho, že jeviště je místem fyzické proměny, podaří se mi dokázat, že publikum bude skutečně pociťovat směr, kterým se pohybuje příběh i jeho postavy; doslova – protože se scéna může otáčet, ale i obrazně – způsobem, jaký volím pro vyprávění a zdivadelnění příběhu.”
Robert Lepage, Connecting Flights

Kanadský režisér Robert Lepage je jednou z nejvýznamnějších postav moderního divadla. Dílem je to zásluhou jeho zájmu o průniky západních a východních kultur a dílem zásluhou zájmu o technická kouzla a scénické proměny. A jako režisér se rovněž věnuje dialogu mezi formou a obsahem. Jeho dosud nejambicióznějším projektem, a zároveň počinem, který mu zajistil slávu „multidisciplinárního tvůrce”, byla Dračí trilogie (The Dragons Trilogy). Inscenace z roku 1985 se zabývá vznikem kanadských chinatownů; ve třicátých letech quebeckého, v padesátých torontského a v osmdesátých vancouverského. Tím, že Lepage zasadil své příběhy do hybridního prostoru na křižovatce dvou kultur, dokázal ve své Dračí trilogii proplést čínskou mytologii s moderním divadlem.

Děj Lepageovy nové inscenace Modrý drak (The Blue Dragon), kterou koncem února uvedlo londýnské Barbican Cetre, se odehrává o pětadvacet let později. Protagonista trilogie Pierre Lamontagne opouští venkovské prostředí francouzské části Kanady, aby se usadil v Šanghaji. Přestává se věnovat konceptuálnímu umění a místo toho vede malou galerii, zaměřenou na moderní čínské umění. A současně s tím se zaplétá do milostného vztahu s mladou čínskou umělkyní Xiao Ling, která s ním čeká potomka. Když do Číny dorazí bývalá Pierrova manželka s cílem adoptovat čínské dítě, vznikne podivný milostný trojúhelník. Trojitý je i závěr příběhu, který nabízí tři různá rozuzlení.

Jádrem Modrého draka je kritika Západu i Východu; Lepage tvrdí, že si Čína z kapitalismu osvojila jen ty nejhorší rysy. Odráží se to i v celkovém inscenačním pojetí: různé podoby moderního čínského nevkusu, přízračná mytologie, moderní západní technologie. Tento střet se zároveň odráží i v dramatu postav, které tento kulturně odcizený prostor zabydlují.

Inscenace zdánlivě zachovává ráz předcházejících Lepageových inscenací; dvoupatrová scéna, která se neustále proměňuje, počínaje úvodní Pierrovou noční jízdou vlakem ze šanghajského letiště do bytu. Skoky v čase jsou v celém představení zprostředkovávány pomocí projekcí či pohybu a filmové cítění určuje styl jak po výtvarné, tak po herecké stránce. Navzdory tomu, a navzdory snaze o „úplnost”, si ale Modrý drak uchovává jen málo ze síly trilogie, na kterou přímo navazuje. Nabízí totiž mělký příběh, v jehož rámci se skutečný dialog mezi obsahem a formou navázat nedaří. Zápletka připomíná překombinovanou mýdlovou operu, velmi často upadá do klišé a věrohodně vyznívá jen zřídka. Claire i Lamontagne, zmítající se ve víru děje, vyhlížejí spíš jako pouhé karikatury.

Přes veškerou snahu o filmový realismus nedokáže Modrý drak dodat svému obsahu nebo alespoň vizuálním hrátkám hloubku dostatečnou k tomu, aby „unesla” celé představení. Chybí hierarchie ve vztahu mezi nevkusem a vážností, cynismem a dramatičností, postavy nejsou více než pouhými vizuálními prvky, rozmístěnými na pozadí scénického kouzlení, které neslouží příběhu a působí spíše přebujele než smysluplně. Lepage mění jeviště v prostor, kde se střetávají znaky - reklama čínského KFC zde má stejné postavení jako klasická čínská kaligrafie - a neúspěšně se snaží inscenaci zvnějšku dodat smysl, který sama o sobě postrádá.

Největším problémem inscenace je však to, jakým způsobem nakládá se svým ústředním tématem. Původní trilogie poukazovala na fascinující střet Východu a Západu, ke kterému docházelo ve všech chinatownech ve Spojených státech i v Evropě. V Modrém drakovi se Lepage vrací k tématu střetu kultur mnohem povrchněji a s mnohem menší dávkou humoru. Hraje se ve třech jazycích – francouzštině, angličtině a mandarínské čínštině – jenže tento rádoby realismu celý příběh pouze zamlžuje. Lepage také přímo do děje vkládá citace - jak současné čínské popkultury, tak tradiční mytologie. Divákům tak sděluje, že Čína je místem, kde se střetávají kultury. Neposkytuje však žádný hlubší pohled na to, proč a jak tyto dva protikladné symboly moderní Číny koexistují, a pouze tak posiluje rozšířené kulturní předsudky.

Lepage je známý schopností nechat jednotlivé složky inscenace vést vzájemný dialog, dokáže změnit formu v obsah a krásu v metaforu. V Modrém drakovi však příležitosti, které inscenace nabízela, využít nedokázal. Namísto toho za sebou zanechal dojem kulturního nedorozumění a prázdně efektního rozehrávání nedotaženého příběhu. V kontextu stále bouřlivějšího sociopolitického vývoje je dnešní Čína fascinujícím tavícím kotlem starého a nového. Do dramatických poloh i „zpětných odrazů” toho zvláštního hybridu 21. století však Lepage poskytuje jen zcela nedostatečný vhled.

Komentáře k článku

Nový komentář