Součást programu Writers on the Move - text je převzat z anglické verze ze serveru Diana Damian – Performance Criticism

Časovač tiká, čas pomalu odkapává

Britská premiéra hry chorvatské autorky Ivany Sajko Žena-bomba (Woman Bomb) představila intimní, provokativní a nejednoznačnou divadelní hru: fiktivní dialog mezi spisovatelkou a její postavou, sebevražednou atentátknicí. Protagonistce zbývá přesně dvanáct minut a třicet šest vteřin do okamžiku, kdy bude její tělo výbuchem roztrháno na kusy. Hra spojuje fakta i fikci do komplikovaného přediva a v širokém záběru ohledává politické i věcné otázky, které jsou s tímto sociálním fenoménem spojeny.

Jeviště je ohraničeno chodníkem, který dosahuje až k psacímu stolu, pokrytému sloupečky papírů. Účinkující přicházejí v oděvech z bílého plisovaného materiálu. Věrohodná fakta se dozvídáme z papírů; vše ostatní z dialogů doprovázených projekcí. Časovač tiká, čas pomalu odkapává a celá věc se stává stále komplikovanější a nejednoznačnější. Záměrná roztříštěnost, nesourodost a odstup od tématu se odráží i ve formální stránce, kterou charakterizuje neustálý dialog a napětí mezi obsahem, výtvarným řešením a formálními postupy režie.

V inscenaci Vandy Butkovic a Mai Milatovic-Ovadii se v hlavní roli střídá trojice hereček. Jejich postavení v rámci celku je určeno pečlivě a přehledně - tak, aby vznikl prostor pro formalizovanou diskusi o tom, kdo je sebevražedná atentátnice a jaké byly pohnutky jejího činu. Žena-bomba je svižné, provokativní a nekompromisní divadlo. Všechny tři protagonistky jsou zapojeny do neustávající hry o mocenskou převahu: Nikki Squire a Laura Pradelska střídají polohu tématem vášnivě zaujaté spisovatelky a poněkud zlomyslné vyšetřovatelky, Laura Harling sebevědomě a přesvědčivě předvádí pochody, které probíhají v mysli sebevražedné atentátnice.

Žena-bomba je hra, která má obzvláště velký význam i v kontextu moderního britského dramatu. Narušuje totiž obecnou představu o tom, jak má správná divadelní hra vypadat: Ivana Sajko nakládá s obsahem i s dialogy způsobem, který není v ostrovním kontextu příliš obvyklý. Nerozpakuje se rozbít příběh, osamostatnit argumenty a celý proces odhalit publiku. Hra tak dekonstruuje nejen svůj obsah, ale i mechanismus, jakým byla napsána, a v kontrastu k sociopolitickým implikacím samotného tématu předvádí celý komplex protichůdných autorských strategií. Inscenace je inteligentním, odvážným a důrazným počinem, který dokázal přesvědčivě spojit formální experiment a hlubokou rozpravu, spojenou s fenoménem ženských sebevražedných atentátnic. Doba je pro podobné otázky více než zralá.

Komentáře k článku

Nový komentář