Životní příběh moravského rodáka a velkého cestovatele Jana Eskymo Welzela podnítil několik literátů k sepsání dobrodružných knih. Přestože Welzl žil na přelomu 19. a 20. století, na jevišti byly jeho příhody inscenovány až v roce 1976 v Divadle Husa na provázku režisérem Petrem Scherhauferem. Od té doby se sice Welzlovým osudem režiséři několikrát inspirovali, přesto je překvapivé, že během půl roku vznikla nyní již druhá inscenace na náměty Welzelova života. První měla premiéru v září v šumperském divadle, druhá v březnu v divadle v Dejvicích, kde se hraje pod názvem Wanted Welzl.
Již název inscenace odkazuje na westernové filmy s příznačnými plakáty, na nichž jsou vyhlašována pátrání po hledaném zločinci. Welzl se pohybuje v prostředí kovbojů a zlatokopů s klobouky a dlouhými plášti, většinu času ale tráví mezi Eskymáky, k nimž si svou trpělivostí a upřímností dokázal nalézt cestu. Režisér Jiří Havelka spolu s autorem scénáře a zároveň dramaturgem inscenace Karlem Františkem Tománkem vytvořili inscenaci připomínající sarkastickým nadhledem parodii na western Limonádový Joe a svou poetikou a rozvláčnou atmosférou Jarmuschova Mrtvého muže nebo snad nejslavnější western všech dob Tenkrát na západě.
K výše řečenému odkazují i filmové postupy, kterých Havelka užívá. Jednotlivé scény pojal jako obrazy rámované černými kulisami. Ty se po každém skončení scény přiblíží ze dvou stran k sobě a zaměří tak divácký pohled na jediný detail (často na ležící mrtvolu). Toto „zoomování“ odpovídá pohledu kameramana nebo fotografa, jenž přibližuje a oddaluje zaměřené věci dle potřeby. Takto oddělené obrazy můžou připomínat i komiks, v nichž příběh postupuje po částech pomocí okének, v kterých se děj odehrává. Inscenace je celkově statická a více zaměřená na vizuální než na textovou stránku. Rozhovory jsou krátké a strohé, dialogy omezeny na minimum. Režisér se snaží postihnout a zachytit dojem z jednotlivých obrázků a děj odsouvá spíše na vedlejší kolej. Přestože obsahově je inscenace slabší, po formální stránce se Havelkovi podařilo vytvořit originální a zajímavé dílo.
Atmosféru chladného severu navodila i bílá scéna (scénograf Dáda Němeček) zobrazující pustou zasněženou krajinu. Foukání ledového větru a občasný štěkot hladových psů je přerušováno živým hudebním doprovodem Davida Babky opět upomínajícím na westernové filmy. Po každém zabití se pozadí zbarví doruda, což ostře kontrastuje s předchozím namodralým chladem. A podtitul „hra, v níž jde o život“ nelže – do konce inscenace nezbyl téměř nikdo živý. Mimo brutálního popisu ochočení vlka včetně jeho kastrace a pokusu o popálení zajatce politého alkoholem, jsme svědky mnoha vražd. Krutá realita je zde brána jako samozřejmost, nikdo nikomu nemůže důvěřovat a největším hajzlem se ukáže šerif, který splétá nitky intrik, aby ze všech situací vytěžil nejvíc. Nakonec téměř všichni dojdou k Medvědímu jezeru, „jež uvidí jen ten, kdo zemře.“ Inscenace však využívá i komické prvky (například vysvětlení pojmu „eskymácký polibek“ – Eskymáci žerou syrové ryby a kvůli následnému smradu z pusy se pak raději jen otírají nosy).
Eskymo Welzl (David Novotný) je představen jako rozvážný člověk zachovávající za všech okolností stoický klid. Aureola dokonalého hrdiny z něj sice spadá velmi záhy poté, co zjistíme, že s sebou v placatce nenosí jako správný chlap kořalku, ale jen mléko; svým klidným vystupováním však připomíná Buddhu, kterého jen tak něco nerozháže. V kontrastu k šerifovi a jeho slabomyslnému pomocníkovi působí jako upřímný a dobromyslný člověk. Ostatní jsou jen prospěchářskými intrikáři, jimž jde pouze o hmotný majetek - navzájem se uplácejí a kvůli penězům jsou schopni riskovat i vlastní život.
I přes pomalé tempo a statické obrazy není inscenace nudná, naopak dává příležitost k vnímání impresí jednotlivých scén. Originálně pojatá technika filmových záběrů navozuje prostředí biografu a při nehybném obraze si divák může sám zkoušet doplnit dialog jako do komiksové bubliny. Svou vizualitou a statičností poskytuje inscenace prostor pro zamyšlení a skutečné vnímání jednotlivých výjevů. A pak už zbývá jen ponořit se do chladné atmosféry dalekého severu a sledovat obrázky předkládané před diváky jako na diaprojektoru – s tím rozdílem, že v divadle se nehybné postavy nakonec přece jen rozhýbou.
Dejvické divadlo Praha - Karel František Tománek: Wanted Welzl - Hra, ve které jde o život. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Karel František Tománek, scéna Dáda Němeček, kostýmy Natálie Steklová, hudba David Babka. Světové premiéry 28. a 30. března 2011. Psáno z reprízy 10. dubna 2011.