Všechny cesty vedou do Vegas!

Olomoucká divadelní Flóra pro mne začala v pátek 13. premiérou Markéty Lazarové a celý týden, kdy jsem navštěvovala jedno představení za druhým, jsem se v hlavě upínala ke čtvrtku. Co bylo na čtvrtku tak zajímavého? Vlastně nic, jen to, že Dejvické divadlo Praha přijelo se svou tolik chválenou inscenací Dealer's choice! Těšení bylo veliké, vždyť hvězdy filmu Karamazovi nemůžou nikdy zklamat. Bohužel, ač nerada, musím přiznat, že toto představení pro mne lehkým zklamáním bylo. Inu jak jsem psala již ve své předchozí recenzi, radši se vždy míň těším, abych pak nebyla nemile překvapená. Tentokráte jsem však těšení na uzdě neudržela. O to víc mne mrzí, že se zklamání dostavilo zrovna u inscenace, která, podle mého názoru, měla být vrcholem festivalu.

Na začátku představení se ocitáme v restauraci. Dobře vyřešenou scénou Martina Chocholouška divák zároveň vidí na to, co se odehrává v kuchyni a v lokále. Jeviště je rozděleno na pravou a levou půlku a oba tyto rozdílné světy – svět pracujících a svět hostů – oddělují pouze „lítačky“. Na stěně restaurace, přímo naproti publiku visí velký obraz. Pozorný divák si všimne, že tři na něm namalované postavy hrají karty. Obraz je kopií slavného Cavaraggiova díla „The Card Sharps“.
 

Celý děj je z počátku velice jednoduchý. Zaměstnanci restaurace se scházejí do práce a v kuchyni spolu debatují o následujícím večeru. Je neděle. To neznamená nic jiného než to, že večer se všichni sejdou na tradičná partičku pokeru. V první půlce představení se de facto seznamujeme s hráči, zjišťujeme jejich vzájemné sympatie či antipatie, vztahy mezi nimi, jejich sny a plány do budoucnosti. Zajímavé je ale to, že ať už mluví o čemkoliv, vždy nakonec skončí u pokeru a řešení nedělního večera.

Zcela první se na scéně objevuje kuchař Sweeney (Hynek Čermák). Jeho kuchařské „neumění“ při přípravě salátu, kdy do mísy odklepává nevědomky, či možná i vědomky popel z cigaret, rozesmává publikum a nalaďuje ho na vlnu tradiční konverzační komedie. V tomto duchu se však představení dál neponese. Sweeney je drsňák. Nebo tak alespoň ze začátku vypadá. Na nahém, svalnatém těle má jen kuchařskou zástěru a jeho holá lebka opravdu působí tak, že má divák z kuchaře respekt. Jenže, jak se klubíčko děje odmotává víc a víc, je to právě Sweeney, který je nejcitlivějším článkem ve hře. Už na začátku zjistíme, že má malou dceru, kterou může vídat jen velice zřídka. O to víc potom překvapí zjištění, že Sweeney je homosexuál a udržuje jakýsi vztah s Frankiem. Od začátku hry všechny přesvědčuje, že hrát nebude, aby mu zbyly peníze do Zoo, kam s Louisou zítra půjde. Nakonec ale podléhá své gamblerské vášní a večer všechny své peníze prohraje.

Číšník Frankie, ztvárněný Martinem Myšičkou, je opravdu dlouhán, vždyť dveřmi na scéně prochází jen tak tak. Dlouhé kotlety a z vlasů vymodelovaná vlna připomínají Elvise. Frankie působí jako pěkný sukničkář a na začátku také hovoří o blondýně s „prsama jako vzducholodě“. Nakonec ale zjistíme, že udržuje vztah se Sweeneym. Zatímco na kuchaři je zcela jasně vidět jeho citová náklonnost, on je kupodivu dost chladný a odměřený. Někdy ale překvapí nečekaným projevem lásky, když Sweeneyho pevně obejme. Frankie plánuje odletět do Las Vegas a hrát tam profesionálně poker. To, že přitom zraňuje Sweeneyho city, si ale očividně neuvědomuje. Nebo ano a schválně je přehlíží?

Trojici zaměstnanců podniku doplňuje podle mého názoru nejzajímavější postava číšníka Mugsyho (Václav Neužil). Mugsy je mladíček, trochu „pako“, jak o něm říkají ostatní. Očividně moc moudrosti nepobral, ale je snaživý a cílevědomý. Bohužel má zvyk vše přehánět a svou hláškou „káry máry“ otravuje všechny okolo. Na začátku představení se dovídáme, že si chce otevřít vlastní restauraci v budově, kde jsou teď veřejné záchodky. Všichni se mu samozřejmě vysmějí, ale on si za tímto nápadem stojí, ať už je sebehloupější. I přes jeho protivné chování a otravné zvyky ho nakonec divák začne podvědomě litovat. Mugsy je totiž jen chudák, který se snaží ze své mizérie dostat všemožně ven. Jenže vášeň k pokeru mu v tom neustále brání. Rozporuplný vztah má s majitelem podniku, Stephenem. Vzhlíží k němu jako k otci, což mu ale nebrání být k němu při pokeru hrubý a nadávat mu stejně jako ostatním.

Stephen, kterého se ujal David Novotný, je postavou jinou než kuchyňské trio. Je to člověk vzdělaný, vlastnící ne moc dobře prosperující podnik. Původně lehce povýšenecký přístup ke svým zaměstnancům okamžitě mění ve chvíli, kdy všichni společně zasedají za pokerový stůl. To on je tu hlavní tahoun, který si zakládá na pravidelných nedělních seancích a který si určil spoustu zvláštních pravidel, jako třeba to, že pivo se může na stůl pokládat pouze na podtácek. Večer potom doma pečlivě žehlí hrací plátno. Každou neděli přichází na poker také Jaroslav Plesl coby jeho syn Carl, který je ovšem pokaždé až po uši zadlužený. Očividně nemají se Stephenem dobrý vztah.

Postavou vstupující do děje jako poslední je Ash Ivana Trojana. Ve hře působí jako rozbuška, která dá vše do pohybu. Je to také starý hráč pokeru. Vymáhá z Carla 4000£, aby sám mohl zaplatit své obrovské karetní dluhy. Carl peníze ale nemá, a tak přesvědčí Ashe, aby se k nim večer připojil. Jako profesionálovi mu přeci nebude dělat problém obrat partičku nadšenců. Ash souhlasí.

Je to rozhodně zajímá postava. Na první pohled působí velmi uhlazeným a klidným dojmem, Carl ho má ráda jako tátu a my se později dozvíme, že i Ash se v Carlovi viděl. Jenže peníze jsou peníze a poker je hra bez citů. Veškeré sympatie jdou tedy stranou a z klidného a milého Ashe je v minutě psychopat, hrozící Carlovi smrtí.

Druhá půlka představení je už potom jasná. Scéna se proměnila. Jsme asi ve sklepení, kde svítí jen nepříjemné zářivkové světlo. Uprostřed velký pokerový stůl, kolem něhož sedí šestice mužů, toužících po výhře. U každého víme, k čemu by peníze sloužily. Carl a Ash splatí dluhy, Sweeney je chce kvůli dceři, Frankie na život v Las Vegas, Mugsy kvůli koupi veřejných záchodků, které touží přetvořit na luxusní restauraci. Jen u Stephena, který má peněz dost, si divák není jistý.

Společnost zná mnoho variant hry poker. Kterou variantu si vybrat? To už je potom Dealer's choice – Kdo rozdává, rozhodne! Hra začíná a postupně odpadává jeden vyždímaný hráč za druhým. V napjatých chvílích, kdy jde o velké penze, se vyhrocují všechny vztahy, a tak se divák dozvídá o postavách další překvapivé detaily. Poker zde slouží trochu jako zástěrka k řešení osobních problémů.

Nakonec u stolu zůstává jen Stephen, Carl a jeho „učitel ze střední“ Ash. Stephenovi ale časem dojde, že celá historka s učitelem je jen blafování. Vyhrocená scéna, kdy je all-in, tedy všechny peníze ve hře, končí ve prospěch Stephena. To by ale znamenalo, že jeho syn je ve vážném nebezpečí. Stephen tedy nakonec Ashovi dá všechny peníze.

Divák, který si oddychl, teď čeká smíření otce a syna, které tak často po krizových situacích přijde. V tomto případě se ale přepočítal. Místo vděku za záchranu života vyčte Carl otci, že se o něj pořád stará a dává na něj pozor. „Nech mě taky jednou prohrát!“

Herecké výkony byly perfektní. U takto zkušených herců, jsem ani nic jiného nečekala. Za co jsem velmi vděčná, je to, že nejslavnější jména, jako Ivan Trojan či David Novotný nedostali víc prostoru na úkor ostatní, právě naopak. Jak už jsem napsala výše, nejvíc podle mne vynikl výkon Václava Neužila, coby Mugsyho. Jeho otravnost a vlezlost působila tak věrně, že při každém dalším vstupu na scénu jsem si povzdychla, co ten tady zase dělá. Dále velmi oceňuji decentní ztvárnění homosexuála Sweeneyho. Hynek Čermák nešel do extrému a vyhnul se trapnému módnímu trendu hrát gaye jako uhlazeného cukrouška v růžovém tričku se zženštilou chůzí. Vždyť to tak ani ve skutečnosti většinou nebývá.

Proč jsem tedy byla zklamaná? Vše až dosud přece vypadalo docela zajímavě a přesvědčivě. Je to složité. Když si rozeberu jednu za druhou složky představení, všechny samy za sebe jsou dobré. Některé dokonce výborné. Nemůžu tedy říct, že by nějaká složka inscenace „pokulhávala“ za ostatními. Představení se ale nějak, ne zcela konkrétně, nedaří propojit je v harmonický celek. Snažila jsem se tedy již průběhu večera, v divadle, přijít na to, proč mne divadelní trhák Patricka Marbera nebaví tak, jak jsem čekala.

A pak mě to napadlo. Díky velkému prostoru nemůže divák zachytit patřičnou intimitu jednotlivých scén, a tak i postavy mohou působit jako zcela jasné a archetypální. Je to stejné, jako když se díváte na záznam divadelního představení v televizi. Odstup od podstaty a hloubky myšlenky dané hry je velký. Proto si myslím, že v menším a komornějším prostředí Dejvického divadla bude většina replik vyznívat zcela jinak a postavy budou pro diváka komplexnější, najde v jejich chování jiný složitější kontext a dokáže se do jejich reakcí lépe vžít.

Vždyť už jen to, že homosexuál Sweeney dá přednost pokeru a prohraje peníze, které si šetřil na shledání s dcerkou, kterou vídá čtyřikrát do roka! Samo o sobě je to velmi smutné, bohužel v Moravském divadle dozvuk této scény vyšuměl v prostoru, stejně jako mnoho scén dalších!

Komentáře k článku

Nový komentář