Neklan.cz aneb Děsivé dějiny počesku
Přiblížit dnešní mládeži téma nejstarších českých dějin, konkrétně jejich mýtického období, je úkol poměrně nelehký. Naivní divadlo Liberec se pokusilo představit zdánlivě nezáživné příběhy o Přemyslu Oráči a kněžně Libuši způsobem, který by byl mladému divákovi blízký, a tedy pro něj stravitelný. Nutno říct, že se mu to podařilo, jak bylo patrné z živých reakcích publika, které tvořili převážně žáci druhého stupně základní školy a středoškoláci, pro něž byla inscenace primárně určena.
Kostru inscenace tvoří příběh o Neklanovi, nepovedeném knížecím synkovi, který má tu smůlu, že podle předpovědi výše zmíněné věštkyně má vést vojsko Čechů do vítězné bitvy proti Lučanům. Při pohledu na ukoktaného bojácného intelektuála, který je ve svém živlu jen tehdy, když může za spolužáka Čestmíra napsat referát, je těžké si představit, že by se dokázal se (svítícím) mečem v ruce postavit nepřátelské přesile. Díky otrávenému čaji také všechno dopadne jinak a Neklan stráví celou bitvu v křečích na kadibudce.
Demytizace, parodie a zesměšnění jsou hlavní prostředky, které si autoři inscenace Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček zvolili jako klíč pro uchopení tématu tolik vzdáleného dnešní době. Zároveň se pokusili situace ze starých českých pověstí ztvárnit způsobem, který mladí diváci znají z jiných žánrů (např. z filmu), a najít k nim v dnešní době analogie a paralely. Nutno hned dodat, že se tak většinou děje s citem pro zachování míry v popularizaci tématu a navýsost divadelním způsobem. Typická je z tohoto úhlu pohledu scéna boje mezi českým a lučanským knížetem, provedená stylem zpomalených filmových záběrů v duchu východních bojových umění. Zbraně a osoby létající vzduchem přitom přemisťují herci na způsob loutkovodičů. Funkční a zároveň vtipné.
Inscenace vůbec hojně využívá výdobytků moderní doby a kulturních sterotypů. Na začátku představení se např. na scéně objeví učitelka a hodlá divákům-třídě vyprávět o nejstraší české historii. Počítač jí však vzápětí zaviruje zákeřný vir Historix 2010, který vzápětí „odstraní do koše“ i samotnou učitelku. Významnou součástí inscenace jsou právě projekce na zadním plátně ve tvaru mapy České republiky, které spoluutvářejí čtení jednotlivých situací optikou počítačové hry či akčního filmu, což jsou nejtypičtější způsoby, kterými se do života civilizovaného Evropana vkrádá téma boje a válčení, pro staré české pověsti tolik typické.
Inscenaci by se jistě dalo ledascos vytknout, od místy dostatečně nevypointovaných scén přes nepochopitelně přetrvávající šero až po nevyrovnané herecké výkony. Bylo by to nicméně zbytečné, protože jako začátek druhého festivalového dne působilo představení sympaticky přidrzlým dojmem a mladé publikum v hledišti si evidentně získalo. Skoro jsem čekala, že při závěrečné hymně zpívané v situaci „vyhráli jsme fotbalový/hokejový“ zápas se přidá i druhá strana rampy.
Naivní divadlo Liberec: Tomáš Jarkovský, Jakub Vašíček: Neklan.cz aneb Ze Starých pověstí českých. Režie: Jakub Vašíček. Výprava: Kamil Bělohlávek, Tereza Venclová. Hudba: Ondřej Müller. Animace: Karel Kratochvíl. Pohybová spolupráce: Rostislav Novák.