Svatba, nikoliv veselka

Projekt.Svadba se přede mnou o včerejším dopoledni otevřel jako tabula rasa – do hlediště Studia Z jsem usedl nepoznamenán znalostí díla či jeho tvůrců. Mnoho nenapověděl ani internet, neb se ukázalo, že Stanica Žilina–Záriečie je zastřešující značkou kulturních aktivit na jednom opuštěném slovenském nádraží. Na některém z jeho perónů (třeba při marném čekání na vlak?) se zřejmě skupina okolo Mariany Ďurčekové a Jána Luterána dala do přemítání na téma svatby.

Impulsem inscenace se totiž stal volně plynoucí hovor o sňatcích a partnerských vztazích zachycený na audiozáznam. Mladí žilinští umělci na něm prezentují své postoje opřené nejen o generační zakotvení a osobnostní vybavení, ale také o příběhy odposlouchané v rodinách a jistou míru znalostí kulturních tradic a historie. Fragmenty bezprostředního rozhovoru jsou podložím hodinové inscenace, na němž je vystavěna trojice pohybově ztvárněných příběhů s jednotícím momentem svatby. 
 

Tak vidíme nevěstu, která se zřejmě stala jen předmětem kupeckého handlu: je za muže „vdána“ (ve smyslu vydána). Muž, který se s ní „oženil“ (ve smyslu opatřil si či ukořistil ženu) se jí hrubě a po svém právu majetnicky zmocní a zahubí. Ale ani příběh zamilovaného páru nekončí šťastně. Spíše dominantnější dívka je po sňatku zdeptána regulemi venkovské komunity, v níž žije. Současná svatba je zase pojata jako ironická koláž z útržků svatebních rituálů.
 

Tvůrci svatbu chápou nejspíš jako traumatizující zážitek či bizarní obřad, který nevede k dobrému. Zdá se, že ani užité úryvky z bible (stvoření Adama a Evy, citáty Písně písní) nebo vyrovnaná moudra předků („kdo se dal na cestu, musí po ní jít“) jejich pochybnostmi neotřesou. I když těžko říct, útržkovitá a spíš intuitivní forma vyprávění neumožňuje jednoznačnou odpověď.
 

Představení nemělo vyrovnané herecké výkony a také hodnota jednotlivých výstupů byla kolísavá: krásný byl kupříkladu úvodní rozhovor trojice svatebních šatů (zejména pro výstižnou metaforu preference formy nad obsahem – podstatné jsou tu šaty, nikoliv ta, která si je má obléknout), zatímco třeba efektní folklórní závěr byl rušivý a nadbytečný. V kontextu festivalu však Projekt.Svadba představuje příjemné osvěžení.

Komentáře k článku

Nový komentář