Indiánská Sněhurka

Čučudejské pohádky, které na velké scéně Městského divadla Zlín zrežírovala Janka Ryšánek-Schmiedtová, jsou tím typem představení, které – ač určeno malému divákovi – dává i tomu velkému možnost, aby se potěšil a pobavil. Zdaleka ne všechny vtipné momenty, kterými je představení nabito od začátku až do konce, jsou toho jednoduchového, prvoplánového charakteru, se kterým některé divadelní pohádky rády operují ve strachu, aby to pro děti nebylo příliš nepochopitelné.

Dětský divák nicméně není divák hloupý, a děti jsou navíc velmi chápavé a dovedou se dobře dívat, takže je nevyvedou z míry ani rafinované vtípky, založené na travestii a silné náznakovosti. Když se na scéně objeví sedm postaviček s baretkami a lucerničkami, jdoucích se zpěvem v řadě za sebou, vůbec nevadí, že „to nějak neštymuje“ jen proto, že jsme v indiánské vesnici a Sněhurka je chlap.

Princip, na kterém je inscenace vystavěná, je totiž velmi originální a nápaditý: klasické pohádky, jak je známe z dětské četby, jsou tu upraveny a přeneseny do exotického prostředí indiánského kmene Čučudejů. Z Jeníčka a Mařenky se tak stávají Ahajúta a Šavenys, které neohrožuje ježibaba, ale kanibalští Indiáni Kadědanok a Kababinok a kterým z nebezpečí pomůže kamarád skunk. Režijní pojetí je svěží a energické, temporytmus představení udává zvuk mnoha bubnů a herci na scéně radostně dovádějí a křepčí. Potlesk!

Komentáře k článku

Nový komentář