Ďábelský rej

Michail Bulgakov podle Vladimíra Morávka. V hlavní roli Maestro, nikoli Mistr. Železné patrové palandy, na kterých již před začátkem nepohodlně leží herci, figuríny, lavička, na které se střídají dvě linie příběhu a nad tím vším hvězdné nebe. Maestro a jeho kumpáni jsou všudypřítomní, ostatně, kde všude už Woland nebyl? Pod tíhou šperků, kůže a utažených kravat se plíží, našeptávají, občas zamňouká kocour nebo Korovjev pronese něco humorného. Markétka je něžná a naprosto čistá duše, schopná udělat vše pro svou lásku (a skutečně je v tomto případě pravdivý výrok, že obsah ženy může být její formou).

Tato její láska však zatím tráví čas v psychiatrické léčebně (kam v tomto podání jistojistě patří), kde se sžírá svým neúspěchem. Tanec, výkřiky, děs a neustále blikající zářivky, to je Wolandův ples, který se pořádá jednou za sto let. Nyní v Moskvě. Ve druhé části se ocitáme v paláci Piláta Pontského, kde herci přibírají další role, a to přímo ze zapovězeného Mistrova románu. Palác je přesunut do hlediště a diváci si tak vyzkouší jinou perspektivu a prožijí intenzivní sílu okamžiku.
 

Markétka poté všechny ujišťuje o své mravní síle (ač je situace nesmírně tíživá, a těch štěnic).
Střelba, požár, všeobjímající smrt a nakonec – setkání na druhé straně zrcadla. Ale poněkud citově vyčerpané. Inscenace je velkolepým vizuálním zážitkem. Ale i ona má díru (ve zdi). Příliš mnoho dimenzí totiž někdy přehluší význam a ztrácí se motivace jednajících postav.

Komentáře k článku

Nový komentář