Karneval až do morku brněnských kostí?
Jedna z tradičních výtek směřovaných vůči festivalu Divadelní svět Brno zní, že i když se tváří jako divadelní událost pro všechny, sály brněnských divadel v praxi většinou stejně vypadají, jako by si tam dali dostaveníčko snad všichni divadelních kritici, teoretici, praktici a studenti a na ostatní už nezbylo místo. Organizátoři festivalu se urputně snaží tento dojem zvrátit tím, že už podruhé včlenili do programu dříve samostatnou akci s názvem Slavnost masek.
Snaha rozčeřit v létě poněkud ospalé Brno hudbou, zpěvem a karnevalovou atmosférou je nanejvýš chvályhodná. Jen se mnozí shodli na tom, že letos to bylo „slabší než loni“ a s předchozími roky, kdy ještě festival Divadelní svět neexistoval, ale Slavnost masek, spojená s Nocí kejklířů ano, radši ani nesrovnávat. Jistě, člověk nemá být hnidopich, ale kdyby centrem nedefilovaly ony spektakulární divadelní masky, připomínalo by celé páteční odpoledne jakoukoli masovou komerční akci, na kterých jsme zvyklí vídat mile amatérská vystoupení tanečních škol a koncerty populárních mainstreamových kapel typu letošní hvězdy večera, kapely Děda Mládek Illegal Band. Takových přehlídek průměrnosti vídáme na „Svoboďáku“ každoročně několik a je škoda, že se jim Slavnost masek každým rokem víc a víc blíží.
To, že při vystoupení tanečních škol a později při produkci Tam Tam Batucada to pod pódiem (respektive pódii) moc nevřelo, příliš nepřekvapuje – Češi prostě moc divoké krve do vínku nepobrali a karneval v Riu tady z toho nikdy mít nebudeme, s tím je potřeba se smířit. Ale mám takový hlodavý subjektivní pocit, že s dobrou dramaturgií se dá dosáhnout lepšího zapojení publika, zvlášť, když je to vyslovené přání pořadatelů (viz oficiální web festivalu).
Naštěstí nejdůležitější část večera přinesla dostatečné množství slibovaného vzruchu a estetického potěšení, když už ne magickou atmosférou nespoutaného karnevalového šílení. Průvod byl tentokrát jediný, snad aby na něj všichni lépe viděli, a po „Masaryčce“ směřoval od Hlavního nádraží k náměstí Svobody a pak dál až na Moravské náměstí, kde masky nechaly na pospas osudu cinkající tramvaj Husy na provázku a spořádaně se vrátily na náměstí Svobody, aby tam za zvuků poměrně děsivých hudebních kreací M(ist)R(a) Swing defilovaly před trůnícím primátorem, módní návrhářkou Gábinou Páralovou a herečkou Chantal Poullain.
Úroveň masek byla standardně velmi dobrá, jak je patrné z fotografií, jež se jistě v následujících hodinách a dnech budou objevovat ledaskde, protože pestré barvy a leckdy bizarní tvary lákaly k fotografování amatéry, stejně jako profesionály. Výrazně zapůsobily především kreace operního souboru Národního divadla od Tomáše Pilaře nebo HaDivadelní variace na Richarda III. Volba poroty, která zvolila králem masek už po několikáté Divadlo Husa na provázku, ale asi ledaskoho překvapila – a zřejmě i moderátorku Veroniku Poláčkovou, která byla natolik vyvedena z míry, že pozvala na pódium „Petra Oslzlýho“, za což se hned kajícně omlouvala a dokonce nabízela, že vrátí kytici, kterou právě za moderování obdržela.
Inu, hezké to bylo… Předprogram byl, postprogram taky, nepršelo, nic se organizačně nepokazilo… Jen že prý loni to bylo lepší. Že by vzpomínkový optimismus?