Lobbisty grilujte zásadně s biobrokolicí

Druhá část festivalu o klimatické změně nabídla „spiel“ ze země, ve které má zelená politika v současnosti jedinečnou podporu. Byť to samozřejmě nemusí být jediná příčina, na inscenaci německé Berliner Compagnie je znát, že se může opřít o pokročilejší domácí diskuzi. Suverénněji se totiž orientuje v problému, včetně jeho občanského rozměru, a především si může bez uzardění dovolit přistoupit k látce s humorem a satiricky střílet i do vlastních řad.

Metodou Berliner Compagnie je funkční divadelní jednoduchost na všech úrovních, počínaje textovou. Hra se de facto drží tří klasických jednot. Celá se odehrává v kuchyni výletní restaurace Na Vyhlídce – a to včetně děje „vně“, který je zprostředkováván jen slovně, podobně jako v antické tragédii. Příběh vypráví o boji osazenstva lokálu proti energetické lobby, která chce v sousedství postavit uhelnou elektrárnu. Zároveň se odehrává i vnitřní proměna podniku ze standardní low-endové vývařovny v alternativní bezmasé bistro. Režijní koncepce je také jednoduchá: na scéně jsou čtyři kovové bedny, které představují sporáky a díky své variabilitě i leccos dalšího (při vyprávění černošského umývače nádobí o jeho cestě z Afriky například náklaďáky s utečenci). Metaforickou potenci scénického řešení efektně dokreslují scény vaření, ztvárněné zručnými perkusními hrátkami s kuchyňským náčiním. Samotné postavy jsou jasně čitelnými komickými figurami s nadsazenými kostýmy (starý tlustý šéfkuchař vypadá jak z japonské frašky). Potěší i hudební čísla ve stylu komické opery parodující Mozartovy (a jiných) melodie, pro což je celý soubor také výborně hlasově vybaven.

Na inscenaci je svěží, že ukazuje angažovanost jako zábavu. Nikoli jako duševní trýzeň, jak tomu bylo předešlý večer u Poláků. Hrdinové příběhu pod tíhou situace, v níž se bojuje o jejich další existenci, dobrodružně objevují možnosti občanského odporu i nature-friendly života. Nadšeně si vyprávějí, jak argumentovali u soudu s uhlobarony, jak můžou omezit energetickou závislost restaurace, nebo kolik laskomin se dá uvařit bez využití masa. I když je zde samozřejmě plno překážek a dílčích krizí, slovy geniálního kuchaře Wolfganga, bývalého trestance a frajírka: „Je to výzva!“

Zní to jako agitka? Jasně že jo. Je to ale agitka veselá a na rovinu přiznaná, především zdravou sebeironií. Postavy svůj eko-zápal dovádějí místy až ad absurdum. Například když Wolfganga nutí postupně vymýšlet menu veganské, frutariánské a nakonec založené jen na čisté duchovní energii. Jindy zase nepříliš důvtipný kuchtík Hansi nasměruje svůj entuziasmus ekoteroristickým směrem a při pokusu zlikvidovat bagr je chycen policií, protože si skřípnul prst do nádrže sabotovaného stroje. Jedním z vrcholů inscenace je pak temné operní číslo, v němž herci v gumových maskách zvířat pějí o tom, že brokolice je lepší než maso z tyranských velkochovů, což je moment k popukání bizarní.

Je škoda, že tempo inscenaci nevydrží po celou dobu. I tady se dočkáme zbytečně dlouhých argumentačních pasáží. Obzvláště v podání mladé servírky-aktivistky v okovaných botách, která je hlavním ideologem celého hnutí. Mnohomluvných momentů, kdy režie (při vší sympatii k ní) nezvládá látku dostatečně oživit a tempo se zadrhává, není málo. Adaptace společenské diskuse se vydala sice výbornou cestou, ale zůstala nedotažená. Dojem trochu kazí i sladkobolný konec, kde Němci příliš popustí uzdu ničím neregulovanému sentimentu. Základní sdělení ale v celkovém součtu působí přeci jen poměrně lehce a nekřečovitě. Přitom je docela důležité. Upozorňuje totiž, že ohleduplný život nemusí znamenat ani v nejmenším život méně důstojný nebo trpitelský, jak nás s oblibou straší anti-zelená průmyslová propaganda nebo – o to hůř – někteří v environmentální pubertě zamrzlí aktivisté.

A propos, byli jste někdy na obědě u „krišňáka“ na Lužánecké?!

Komentáře k článku

Nový komentář