Nahoru dolů

Vratká prkna, titul předznamenávající téma celé hry. Arnošt Goldflam napsal již třetí divadelní hru, která čerpá z vděčného tématu uměleckého prostředí. Stejně jako Ředitelskou loži (Divadlo v Řeznické) ji i režíroval. Možná právě proto je celá inscenace trochu „moc ukecaná“. Vztah režiséra k vlastnímu textu se zde ukazuje být spíše nevýhodou.

Inscenace představuje život jednoho herce, jeho manželky a vůbec celého divadelního souboru. Jde o humorné pojetí každodenních starostí, nezdarů a úskalí života umělce, které se mísí s hořkostí. Herci, mladí i staří, které spojuje věčná touha po velkých rolích, partnerské rozepře, nejistota práce, pochyby o vlastních schopnostech a víře v sebe sama. Neustálý koloběh, ve kterém často splývá hercova role s jeho životem a je zatraceně těžké najít rovnováhu.

Světla pohasnou a na scéně se objeví Eva (Jaroslava Kretschmerová) v negližé, je ležérně rozvalená na velké posteli z praktikáblů. Koketně se líčí se, lakuje si nehty, fouká vlasy. Na druhé straně postele sedí Radek (Jiří Lábus) a pomalu se souká do šatů. Jejich několika minutový dialog se točí kolem jeho povolání. Herec, kterého vlastní žena neuznává jako manžela, herce, ani člověka. Výčitky, nadávky, uštěpačné poznámky. Tlachavé ohlédnutí se za společným životem, který nebyl naplněn ani velkou hereckou rolí, ani dětmi…

Opouštíme byt, kde je zatím rozehráno rozverné dostaveníčko Evy a Radkova mladého kolegy ze souboru. V divadle je těsně před premiérou nového kusu. Režisér Saša (Jakub Slach) přichází k publiku a bere jej do hry slovy „Hm, teda vás tady je. Tak buďte pěkně zticha a můžete se koukat.“ Podobná komunikace s publikem se ještě několikrát opakuje. Herci se trousí jako švábi na pivo, režisér běsní, inspicient přijde pozdě a ještě v podnapilém stavu. Začíná divadelní kolotoč. Režisér je několikrát na odchodu z divadla, inspicient se cítí jak jinak než zneuznale, herci neumí text, místo toho si navzájem přehrávají pasáže z Hamleta a hádají se, kdo je 'ten hamletovský typ' a režiséra ignorují. Během zkoušení dochází ke splynutí osobních záležitostí herců s textem, který je ve scénáři: milostný trojúhelník atp. Což chvílemi tvoří napjaté situace, kdy to už už vypadá na prozrazení utajovaného poměru nebo dlouho skrývaných citů… Ať je téma jakékoli, vždy je nakonec odlehčeno slovy nebo hereckým jednáním.

V druhé části představení se najednou máme naladit na vážnější notu. Je po premiéře a během bujarého večírku dochází k podivné výměně partnerů v souboru i mimo něj, herci se snaží navzájem pochválit, ale mnohem více jim jde o pochvalu vlastního výkonu. Nezaznívají žádné velké ódy na výkony kolegů, vše jen tak decentně, aby se náhodou někdo necítil jako hvězda večera. Každý se snaží strhnout pozornost právě na sebe a svůj výkon. Radek doslova plácá po rameni sám sebe a neustále komentuje svůj zdařilý výkon. Pokrytectví a strach z neúspěchu je zde téměř hmatatelné, každý vidí jen sebe a svoji kariéru. Vyostřuje se generační spor mezi Radkem a už téměř někdejším milencem jeho ženy. Opět se otevírá 'hamletovské téma'. Vede se spor o věku – kdy je herec zkušený a kdy už příliš starý… Večer naruší nějaký šílenec, který byl údajně v divadle dříve zaměstnán. Vyčítá všem styl jejich života, jejich práci, tlachání o tématech, kterým se málo kdo snaží opravdu porozumět. Najednou jsou všichni zticha, stojí jako solné sloupy a nervózně koukají jeden na druhého. Snad až příliš násilný způsob jak 'nastavit zrcadlo hercům' a z humorné taškařice dělat něco závažného. Scéna, ve které se najednou kladou otázky o významu a smyslu jejich práce a celého umění vůbec.

Jiří Lábus jako stárnoucí herec, stále toužící po natažené ruce s lebkou. Jaroslava Kretschmerová, která je na svůj věk dosti koketní a stále rozšafná. Dvojice, která diváka baví a po téměř celou dobu inscenace na sebe právem strhává většinu pozornosti. Jen škoda, že právě tahle herecky sehraná dvojice, které role očividně sedly, si více nevyhraje s detaily, které text nabízí. Zkrátka moc mluví a málo jedná. Což samozřejmě mohl být záměr režie. Hra nás většinou hlavně zasypává slovy, ale nakonec se hercům přece jen podaří vytvořit několik téměř groteskních scén, které diváka opravdu pobaví.

Komentáře k článku

Nový komentář