Nořiny mile dekadentní Vánoce
Jasně zelený vánoční strom vystřižený naprosto přesně symetricky podle osy přehnutého papíru je jedinou dominantou scény. Typická vánoční dekorace na kolečkách sloužící tu a tam jako paraván se v závěrečné scéně rozhoří, když jí doktor Rank připálí ze svého doutníku. Podél mohutných kašírovaných větví šlehají vydatné plamínky. Ibsenovo drama známé také pod názvy Domeček pro panenky či Domov loutek v provedení pěti členů souboru Theatre Oberhausen vrcholí. Usměvavá Nora stojí pod kuželem světla a na šatečky se jí snášejí zlatavé hvězdičky.
Nora právě opustila manžela.
„Noro, Noro, Noro,“ káravě hodnotí její čin postavy visící na divadelních táhlech ve tmě vánočního času. Už jenom vyjít z budovy Stavovského divadla a zaznamenat na kabátě první sněhové vločky. Idyla.
Na Pražský divadelní festival německého jazyka přijela inscenace velice stylizovaná, výtvarně působivá a hlavně groteskně zábavná. Závěrečné Nořino uvědomění si, že její život se podobá životu panenky, je deklamováno již předem prostřednictvím kostýmu. Smetanově jemné široké šaty s límečkem svým střihem podtrhují Nořinu dětinskost a spolu s hereččinou gestikulací a mimikou (např. výrazné mrkání) z ní dělají panenku k zulíbání. Bohaté zrzavé veverčí vlasy zhmotňují manželovu vynalézavost v intimních osloveních. Rozpor mezi Nořinou schopností udržet se sama stát a poddaností manželovi je navíc ještě markantnější ve scénách, kdy tančí v negližé na baletních špičkách se zašněrovanýma nohama. Jako baletka na klíček.
Kostýmy ostatních postav jsou v zásadě dobře ušité a líbivé, Nořina přítelkyně Kristina Lindová je dámou upjatou v černých šatech z krajek. Pánové, Nořin manžel Tovald Helmer, doktor Rank i věřitel Krogstad, jsou oblečeni do slušivých obleků pastelových barev. Velice zřetelně je u nich akcentováno stáří prostřednictvím téměř bezvlasých paruk a výrazného líčení. Jejich ohavnost v chování však vnějškovou zchátralost předčí. Obzvlášť roztomilá je pak postava smrtí roztřeseného rodinného přítele doktora Ranka, který se pohybuje o hůlce, ale s očima pod Nořinou sukní dokáže vyprodukovat velice energické kreace.
Vůbec fyzická stránka vztahů je v inscenaci dohnána do extrému, stylizace stojí na erotickém napětí a agresi, vyhledává jakékoliv možnosti ilustrovat pudy, které se nevyhýbají žádné postavě z pětiúhelníku. Středem toho všeho je však Nora. Kdo by tuhle panenku nechtěl mít doma, nebo si na ni alespoň sáhnout, plesknout ji přes zadek?
Absence vedlejších postav na jevišti, stejně tak i rekvizit a kulis, pouhý světlem ohraničený obdélníkový hrací prostor soustředí veškerou divákovu pozornost na pětici herců. Inscenace je velice hravou podívanou na hranici trapnosti. V řadě detailů zaujme například řešení zbytečných odchodů a příchodů na scénu, kdy se o nepřítomných osobách mluví v jejich fyzické přítomnosti, případně se použijí namísto židle.
Problémem formálně čisté a zároveň velkolepé podívané je otázka divácké recepce, míra nadsázky u stylizace může být totiž čtena různě. Není ona nepochopená, uvězněná žena Nora pouhým ztělesněním rozmaru, vypočítavou lolitkou, kterou jednoduše přestalo bavit hrát manželovo zastaralé a přestárlé divadlo… pěkný dáreček? I kdyby tomu tak bylo, závěr je jediný: Nora opustila manžela. Ačkoliv titulkovací zařízení Ibsenův text seškrtalo, stále aktuální téma ženského a mužského světa zůstalo.
„Ha - ha - ha - vanou“ podpálil pan doktor vánoční strom, zatím co se plížil z jeviště, aby mohl v klidu zdechnout. Nořiny mile dekadentní Vánoce.
Theater Oberhausen – Henrik Ibsen: Nora aneb Domeček pro panenky. Režie a scéna Herbert Fritsch, kostýmy Victoria Behr, hudba Otto Beatus, dramaturgie Tilman Raabke, hrají Nora Buzalka, Manja Kuhl, Torsten Bauer, Henry Mayer, Jurgen Sarkiss. Premiéra 29. 10. 2010. Psáno z reprízy 13. 11. na festivalu Theater 2011 v Praze.