Vojna a mír ve filmovém ateliéru
 

Jako zahajovací představení pražského divadelního festivalu německého jazyka (zkráceně Theater) předvedl soubor vídeňského Burgtheatru dramatizaci Tolstého stěžejního románu Vojna a mír. Festival Theater se po šestnácti letech svého trvání řadí mezi zásadní události konfrontující české publikum s německo-jazyčným, potažmo evropským divadlem. A tento ročník byl zahájen vskutku velkou událostí. Velkou, mimo jiné, i co do rozměru hracího prostoru a délky trvání.
 

Tolstého zásadní dílo je možná nejvíce známo především svým rozsahem. Jak sami autoři na začátku zmiňují, Vojna a mír má 1600 stránek a pro divákovu představu je na plátně neustále promítáno číslo právě ztvárňované stránky. Můžeme tak stále sledovat, v jaké části románu se právě nacházíme. To ovšem může být i trochu zneklidňující. Zvlášť, když po pěti hodinách představení vidíte, že jste sotva v půlce. V tom okamžiku je jasné, že musí dojít k zásadnímu zkrácení, a skutečně k němu dochází. Rakouský soubor zdramatizoval především první polovinu románu, druhou část pouze převypráví v posledních pěti minutách. Nicméně je třeba si uvědomit, že nám předváděná forma byla veřejnou zkouškou – inscenace bude mít premiéru až na začátku příštího měsíce ve Vídni, a výsledný tvar se tak ještě může změnit.
 

Organizátoři našli poměrně exkluzivní hrací prostor v jednom z barrandovských filmových ateliérů, který mohl pojmout obrovskou scénu, skládající se ze dvou posuvných a jednoho velkého promítacího plátna. Před tímto plátnem je zhruba dvoumetrový model vídeňského kasina, originálního rakouského hracího prostoru. Hlavní hrací prostor je kolem velkého množství šedivých stolů, po většinu děje spojených v jeden dlouhý. Je třeba si uvědomit, že stále hovoříme o velké filmařské hale, v níž se ovšem scéna neztrácí, přestože je minimalistická a bez zbytečných dekorací. Většina scénických akcí si vystačí se stolky a židlemi, jež mění své významy, což dobře funguje například, když se zobrazuje válečná řež a herci sedící naproti sobě narážejí stolky do stolků svých protivníků.

Burgtheater přijel vybavený výborným technickým zázemím, inscenátoři s rakouskou precizností užívají projekcí, a to hned na tři plátna. Nejde ovšem pouze o jednoduché přenášení obrazu z kamery (techničtí pracovníci přímo na scéně ovládají přibližně půltuctu kamer), ale obrazy se i různě prolínají s dalšími efekty. Přenášen je například obraz z již zmiňovaného modelu vídeňského divadla, v němž loutkoherci posouvají figurky dobových postav. Díky tomu získává představení specifickou atmosféru. Tu dotvářejí i muzikanti, doprovázející děj hrou na piano, čelo, ale také na gramofonové desky, které přímo na scéně mixuje DJ.
 

Všechny tyto formální složky jsou velmi precizně provedené. Atmosféra, kterou se daří německy mluvícímu, nutno říci že velmi kvalitnímu, souboru vytvořit, dobře vystihuje ruské prostředí. Samotný román má množství rovin, představuje ruské prostředí v období napoleonských válek, plné milostných intrik, touhy po moci a světských statcích a dalších nešvarů, jež se týkají i současné společnosti. Přesto není z představení jasné, proč si inscenátoři vybrali dramatizaci právě tohoto autora a románu, ani k čemu se chtějí vyjádřit (u nás se naposledy dramatizovala Vojna a mír v druhé polovině osmdesátých let), což ovšem může být záležitost naší neznalosti rakouského kontextu. Představení režiséra Matthiase Hartmanna, či v tomto případě veřejná zkouška, která ovšem splňuje všechny znaky „právoplatné“ inscenace, je i přes svoji délku atraktivní a může být dobrým vhledem do současného rakouského divadla. Divadla, v němž herectví zaujímá zásadní postavení a je precizně a efektně doprovázeno moderní technikou.
 

Komentáře k článku

Nový komentář