První inscenací, kterou se na letošním 15. ročníku OST-RA-VARu představilo Divadlo loutek, byla Dívka s pomeranči. Režisér Václav Klemens uvedl dramatizaci titulu norského spisovatele Josteina Gaardera, který je v povědomí většiny lidí zapsán svou pravděpodobně známější knihou Sofiin svět. Inscenace se zúčastnila festivalu polského divadla Baj pomorski v Toruni, kde získala 1. místo za nejlepší výpravu a za nejlepší inscenaci pro děti. Nyní se představuje divákům v rámci ostravského festivalu.
Inscenace je zasazena do obývacího pokoje, kde je kromě gauče a symbolického pomerančovníku, velké promítací plátno. V této místnosti se nachází pět osob (matka, otčím, babička, děda a chlapec Georg). Silný tikot hodin dává tušit napjatou situaci, na někoho se čeká. Příchozí Georg se od svých nejbližších dozvídá o objeveném dopise, který pro něj před 11 lety napsal jeho zemřelý otec. Dopis je určen jen Georgovi, proto zbytek rodiny odchází a on v pokoji zůstává sám. Otec vypráví synovi o své zamilovanosti až posedlosti Dívkou s pomeranči, kterou potkal v tramvaji. Dopis je psán jako napínavá detektivka, protkaná řadou nezodpovězených otázek. Kdo je Dívka s pomeranči? Na co potřebuje tolik pomerančů? Kam nosí pomeranče? A přibývá řada dalších otázek, které už nejsou tak banální a týkají se především Georga a jeho smyslu života.
Inscenace kombinuje prostředky činoherního a loutkového divadla. Když čte Georg dopis, jeho obsah zprostředkovává nahrávka hlasu otce (namluvená Ivo Martákem). To, co se z dopisu dozvídáme, doplňuje srozumitelná hra dvou bílých němých loutek, které kopírují lidskou anatomii. Loutky jsou zasazovány do animovaných obrazů promítaných na plátno, které zobrazují prostředí, kde se právě děj vyprávěného příběhu odehrává, například prostory tramvaje, kavárny nebo zahrady plné pomerančovníků.
V inscenaci se objevuje i stínové divadlo. Vždy, když si položil Georgův otec otázku, na kterou neznal odpověď, vymýšlel si různé hypotézy, jak by to mohlo být. A právě tyto možnosti byly ilustrovány stínohrou.
Méně zdařilá činoherní složka, která neustále trhala celistvost příběhu v podobě vyrušujících členů rodiny, postrádala větší dynamiku. Naopak projekce s loutkami a stínovým divadlem byla nedílným oživením inscenace. Diváky udržovala v napětí a očekávání, že se díky ní rozuzlí další nezodpovězená otázka. Štěstí člověka nespočívá pouze v tom, že potká svou Dívku s pomeranči, ale v tom, že s ní prožije alespoň část svého života.
Divadlo loutek Ostrava - Jostein Gaarder: Dívka s pomeranči. Režie a dramatizace Václav Klemens, scéna a loutky Tomáš Volkmer, kostýmy Tomáš Kypta j.h., výtvarná spolupráce Petr Hajdyla j.h., hudba Nikos Engonidis, dramaturgie Jana Pithartová, projekce Jiří Philipp, Robert Jaroušek j.h. Premiéra 28. května 2010, psáno z reprízy 30. listopadu 2011 na festivalu Ost-ra-var.