Rodinná slavnost – narozeninová apokalypsa o třech chodech a snídani

Divadelní adaptace filmové předlohy Vitenbergova/Rukovova filmu Rodinná slavnost u Bezručů, kteří jsou na návštěvě v Divadle Loutek. Pšt! Na návštěvě nemluv, pokud nejsi tázán, nechoď, pokud nejsi pozván. Cti otce svého a matkou svou. Hamlet šílí. Na oslavě šedesátin otce rodu se promenáduje jeden kostlivec ze skříně za druhým. Ostravarské festivalové publikum jim tleská do kroku.

Divadlo Petra Bezruče se představilo po nočních Pornohvězdách na Ostravaru podruhé. Téma incestu a rodinné lásky pojalo tentokrát vážně: kýč, kde se plyšovým porno hrdinům odpustí kdejaká vražda nebo smilstvo se sourozenci, střídá mrazivé „Happy birthday to you“ v černých sakách, slavnostních kostýmcích a naleštěných střevících. Rodina se sjela do rodného domu v Dánsku, aby oslavila otcovy šedesáté narozeniny, ne dlouho po pohřbu jedné z jeho dvou dcer, Lindy. Hladký průběh oslavy má zajistit konferenciér, rodinný přítel Helmut (Tomáš Dastlík). Na oslavě se po dlouhé době setkávají ostatní tři sourozenci, Lindino dvojče Christian (Lukáš Melník), Helena (Tereza Vilišová) a Michael (Dušan Urban) a dozrál čas odhalit dávná rodinná tajemství. Děti vyrostly. Nejmladší Michael v surového opilce a záletníka, který nechodí pro ránu daleko – bije jak svou ženu Mette, tak panskou Michelle, která kvůli němu musela na potrat. Z Heleny je antropoložka, která snad na truc rodinnému rasistickému smýšlení chodí jen s cizinci jiné pleti. Christian je úspěšným, avšak do sebe uzavřeným podnikatelem v Paříži a na oslavu připravil otci největší dárek. Ve zpočátku milém proslovu u prvního chodu vylíčil, jak jej i jeho sestru Lindu otec v dětství pohlavně zneužíval.

O radostné atmosféře oslavy se mluvit nedá, hosté se tváří jako by byli ještě stále na pohřbu Lindy. I elegantní kostýmy (Marek Cpin) – dámy zcela v černé s doplňky z kožešin nebo krajky, pánové v černých oblecích – působí spíše smutečně. Stejně tak působí i minimalistická scéna (Jan Štěpánek), které dominují strohé linie – dlouhý stůl s hosty usazenými čelem k divákům, v pozadí se tyčí podium s oponou a mikrofonem. Na zemi je šedé lino protažené na forbínu, kde je v pravém rohu rušivá konstrukce místnosti připomínající výtah s průhlednou stěnou – Lindy pokoj, kam se postavy chodí chovat, a kde Helena najde před oslavou sestřiny dopisy, potvrzující Christianovo nařčení.

Přes marné snahy konferenciéra Helmuta se oslava rozpadá a mění v apokalyptický obraz, který se marně pokoušela překrýt fingovaná idyla, jíž v korunoval matčin nepřítomný úsměv. Christianův proslov se přítomní snaží ignorovat a omlouvají ho jako šíleného. Christian, novodobý kralevic dánský, se před diváky z tichého syna rozloží v šílený obraz dávných činů svého otce a je tím šílenější, čím sveřepěji ho ostatní ignorují a křečovitě slaví. Uklidní se až při konečném potvrzení pravdy Helenou, která se konečně odhodlala promluvit a přebírá bratrovo šílenství. Spolu s rozpadajícím se obrazem rodiny postupně ubývá i dlouhý rodinný stůl, ubrus místo něj drží postavy, stejně jako se drží rodinných iluzí. Při snídani však konečně padá i ubrus, jídlo není kam položit, je čas na upřímnost.

Inscenace vyniká skvělými hereckými výkony od hlavních rolí až po nenápadného majordoma, stejně jako dohráváním situací i ve druhém či třetím plánu (např. Mette nenápadná vyčítavý pohled Michaelovi při matčině proslovu o Helgeho přednostech jako manžela a otce). Herci jsou přesní, své postavy staví na vnitřním napětí, které je nejprve patrné v drobné mimice – ta pak graduje v expresivních gestech, u Christiana a Heleny v hysterických křečovitých záchvatech, u Michaela v agresivních výpadech. Matka (Kateřina Krejčí) se svým přihlouplým úsměvem a autoritativní otec (Norbet Lichý) vyvolávají v divákovi až fyzickou nevolnost. Nejasný mi však zůstává režijně dramaturgický vývoj matky jako (zásadní) postavy – stojí po boku svého muže, k dětem je formálně srdečná, spíše však blahosklonná. Christiana nutí k omluvě otci, i když vyjde najevo, že o zneužívání věděla, viděla ho. Úsměv ji opouští až když je Christianova výpověď podpořena Helenou.

Inscenace stojí zejména na skvělých hereckých výkonech, postupném vytahování kostlivců na denní světlo a vypořádáním se s minulostí. Rodinná slavnost je pro mě zatím vrcholem festivalu.

Komentáře k článku

Nový komentář