Snad z únavy se u mě před třetí hodinou ráno dostavují smutek a melancholie. Festival se přehoupl do své druhé poloviny a já se nemohu ubránit nutkání začít sčítat ztráty. Inscenací Cenci se diváci mohli rozloučit s prostorem Divadla Antonína Dvořáka. Bluesmany skončilo účinkováním souboru Divadla Petra Bezruče na letošním festivalu. S Koncem masopustu se uzavírají režie Janusze Klimszy. Zítra večer se Její pastorkyní zakončí režisérské práce Martina Františáka a vůbec celý festival.

V nepříjemné pozici se momentálně nachází bezručovský soubor. Vzhledem k opravám, které probíhají na jejich domovské scéně, musejí být vděční za pohostinnost Divadla loutek Ostrava. A v rámci festivalu se také zcela učebnicově ukázal problém koexistence dvou souborů v jednom domě. Vzhledem k festivalu se nešťastnou volbou stal výběr menšího sálu (alternativní scéna) v Loutkách pro inscenaci Bluesmenů. Z kapacitních důvodů zůstala dobrá polovina festivalových diváků, kteří nebyli seznámeni s omezenou kapacitou sálu, ve foyer divadla. Věřte mi, že ta nejhorší věta, kterou můžete slyšet před představením, na které čekáte, snad se na něj i těšíte je: „Už se hraje.“ Uvrhne vás to do bezmoci a možná i chvilkové beznaděje. Není divu, že se smutek hromadně roznesl davem. Ale ani toto zklamání, špatná nálada, ani únava rozhodně nejsou omluvou pro neadekvátní chování některých umělců přítomných na festivalu. Nepatřičná agresivita akademicky vzdělaného dospělého člověka při vynucování si vstupu do sálu a neuctivé chování padá na hlavu nesprávného člověka - paní uvaděčky, která je skutečně tou poslední, která může o čemkoliv rozhodovat. Ta však naprosto přesně odzbrojuje „Pozvěte si nás do Brna a my přijedeme.“, na to neexistuje argument! Naprosto s ním souhlasím a bez výhrad směle podepísuju.

Ovšem podobné výtky by měly padat na hlavu organizátorů – proč jsou Bluesmeni na programu festivalu jen jednou, proč se druhé představení Moskva-Petušky odehrává ve stejné době jako Její pastorkyně, proč se Lebensraum kryje s prvním představením Petušek? Program podle mě v případě těchto tří inscenací nenabízí možnost volby, ale festivalové účastníky nutí třídit (nebo je jim nedostatkem lístků vytřízeno) vidět/nevidět. To, že neuvidíte vše, však není smyslem účasti na festivalu. Jak se poté můžete adekvátně a vcelku vyjádřit k dramaturgii festivalu? Jednoduše nemůžete. Nesmíte hodnotit představení, ze kterého odejdete ať už v průběhu či o přestávce, také ze stanovených pravidel nemáte možnost a ani právo se k němu vyjadřovat.

Dovolím si otevřít další jisté „ornitologické téma“ příslovím „Podle nosa poznáš kosa“. Brněnskou divadelní vědu lze prý poznat pouze podle Drozda. A když ten na festivalu chybí, jako by tato katedra neexistovala? Kdepak. Bylo nás tady spousta – ať už jsme zabírali sedadla v sálech jednotlivých divadel, prostor v divadelním klubu či místo ve zpravodaji. Rozpoznávat nás podle geografických příslušenství není toliko třeba, neb všichni jsme studenti, ať již olomoucké, brněnské, pražské, ostravské či kterékoli jiné školy z kteréhokoli jiného města v naší republice – a náš zájem zhlédnout inscenace a diskutovat o nich je to jediné a hlavní poznávací znamení.
 

Komentáře k článku

Nový komentář