Převzato z časopisu Revizor, maďarského internetového portálu o kultuře. Přeložili Tomáš Kubart, Eliška Poláčková a Iveta Šedová.

Náš vysněný cíl – může se týkat třeba cestování – odpovídá představě, kterou máme sami o sobě. Ale proč si myslíme, že sami sebe lépe poznáme v Africe (nebo kdekoli jinde na světě)? Co se opravdu můžeme naučit na cestách po cizích zemích a jakým způsobem nám taková zkušenost pomůže v pochopení nás samých?
Inscenace Syd nabízí příležitost zjistit, co se nyní děje s bývalými členy divadelního souboru Krétakör, rozpuštěného Árpádem Schillingem. Annamária Láng, která se stala slavnou díky rolím Julie a Niny v legendárním představení Liliom a Siráj (Racek), po svém přechodu do souboru divadla Vígszínházu působí spíše na oficiálních scénách, ačkoli se objevuje také v různých nezávislých projektech nejen jako herečka, ale i jako režisérka.

Syd je jedním z jejích nejnovějších projektů. Je to příběh Velkého setkání. Annamária Láng se během svého cestování po Africe spřátelila se Sydonií Raawiyou Koumbou, známou hvězdou funky music sedmdesátých let. Stárnoucí zpěvačka žije v izolaci na Zanzibaru již několik desítek let: netočí žádná alba, nedává rozhovory a odmítá nabídky nejslavnějších hudebních producentů. Bůh ví, proč přijala právě nabídku Lángové podílet se na jejím koncertním představení – snad ji zaujala hereččina osobnost nebo získala pocit určitého duchovního spříznění s maďarskou herečkou.

Naneštěstí těsně před představením Syd, vzhledem ke svému věku a zdravotnímu stavu nepříliš překvapivě, znovu onemocněla malarií, a proto nemohla v MU Theatre vystoupit. Avšak její přítomnost v představení byla hmatatelná skrz obdiv a úctu, kterou jí Lángová projevovala. Herečka vystoupila s několika Sydoniinými písněmi přeloženými do maďarštiny a pomocí fotek, videí a několika ukázek z rozhovorů pořízených s mladou Syd v American Gloria Chomsky show vypověděla příběh jejího života.

Inscenace jako celek však vzbuzuje neodbytnou otázku, zda je možné ji chápat jednoduše jako poctu černošské zpěvačce. Rozpory mezi fabulí příběhu a jejím divadelním zpracováním, spíše ironický obraz Afriky, inscenační styl Lángové i její specifický humor – to vše odkazuje spíš k obecnému tématu neprostupnosti dvou vzájemně tolik odlišných kultur. Ke skutečnosti, že všudypřítomné a nezničitelné stereotypy ovlivňují naše chápání jinakosti, nebo dokonce její pochopení zcela znemožňují (a tím i naši schopnost porozumět sami sobě skrz empatii k druhým). K tématu rozporu mezi našimi ideály a skutečností, naší představy o sobě jako o jedinečném individuu jasně odděleném od okolního světa. Stejně tak můžeme inscenaci chápat jako výpověď o styčných bodech životních osudů dvou lidí tolik vzdálených jeden od druhého v čase i v místě.

I tak inscenace představuje především Afriku našich stereotypních představ a očekávání. Syd chce hrát bosá na písku. Písně savany musejí být plné zvuků chřestících bubínků a rytmického podupávání. Hned druhá věta velkého černocha, který mluví do web-kamery, má sexuální konotace. Příběhy o cestě Afrikou v jeepu, který se porouchá uprostřed savany a dochází pitná voda. I samotný životní příběh Syd tyto stereotypy posiluje: když černošská zpěvačka poprvé navštíví své předky v Africe, onemocní snad všemi chorobami uvedenými na seznamech evropských vakcinačních center. Glorii Chomské v TV show vykládá, že když omdlela na scéně, byla ve skutečnosti přemožena útokem zlých démonů.

Láng se na jevišti zpěvačce naprosto podřizuje a neskrývaně ji adoruje: přejímá do inscenace její kostýmy, účes a podobně jako ona při vystoupení kolabuje. Touží se spojit se svým ideálem pomocí jeho napodobení. Avšak jakkoliv se snaží atmosféru představení rozehřát a afrikanizovat, její pokusy končí většinou fiaskem. Syd na představení nedorazila a nejdřív se Lángové nedaří s ní spojit ani pomocí Skypu. Namísto ní se v objektivu web-kamery objevil Sanyi jako poněkud méně romantický a exotický partner Lángové, aby jí sdělil prostou, nicméně všeříkající pravdu: „Naser si, nejsi negr!” A když se Syd konečně objeví na plátně, ukáže se, že ani herečka a zpěvačka samotné nejsou tak úplně na stejné vlně: jejich vztah je spíše chladný a nevyrovnaný. Jako kdyby Lángová tušila, že vše, co si o Velkém setkání vysnila, vše, co chtěla říct o spojení duší, je ve skutečnosti mimo její dosah a možnosti, žádá Syd maďarsky, aby zazpívaly něco společně. Nastavuje mikrofon obrovskému obrazu Syd na plátně a následuje její ústa v zoufalém, bezmocném gestu. Ztrácí se ve stínu velké zpěvačky, která si její malé postavičky vůbec nevšímá. Nakonec obě padnou na zem – Syd v extázi z hudby, Lángová ze zoufalství. Obě ve stejný okamžik
A stále dlužím čtenáři tu nejpodstatnější informaci. Nechala jsem si ji na konec recenze, aby se čtenář mohl zúčastnit stejné hry jako publikum při sledování inscenace. Vzdám se pro tuto chvíli dokonce úkolu kritika interpretovat viděné a nechám čtenáře, aby pokračoval v přemýšlení a ve hře dál sám. Možná už tušíte, zvláště pokud jste hledali na internetu jméno Sydonie Raawiya Koumba, že Syd není skutečná osoba. Hraje ji Annamária Láng a všechny fotky, rozhovory a videa včetně jejího facebookového profilu jsou falešné.

Užijte si hru!

 
Pozn. red.: Více informací o inscenaci, fotografie a videoukázky najdete zde.

Komentáře k článku

Nový komentář