„Novému cirkusu v Evropě nic nechybí“
Rozhovor o festivalu Une semaine de cirque (Týden cirkusu) s jeho spoluzakladatelem, profesorem, lékařem a hercem Philippem Goudardem.
Myšlenka Týdne cirkusu se zrodila před třemi lety během jednoho z vašich rozhovorů s Marie-Eve Thérenty, ředitelkou Výzkumného centra RIRRA 21 a profesorkou literatury na univerzitě Paul Valéry v Montpellier. Jaké instituce vám nabídly pomoc jako první?
Nejprve to byla univerzita Paul Valéry, přesněji řečeno její rektorka Anne Fraïsse. Centrum výzkumu RIRRA totiž nemohlo pořádat akci takového rozsahu samotné. Hned po univerzitě nám přislíbil spolupráci náš region, Languedoc-Roussillon. Mohu vám říci i přesná čísla. Univerzita poskytla 40 tisíc euro, region Languedoc-Roussillon 6 tisíc euro, Pôle de cirque 25 tisíc euro, Hors les murs s námi uzavřelo velmi významné mediální partnerství, poskytli nám své odborníky, kteří pomáhali při realizaci festivalu v Montpellier a zajistili obrovskou reklamu. Finančí pomoc poskytlo také SACD, La Société des auteurs et compositeurs dramatiques (Společnost autorů a dramatiků), částkou zhruba 5 tisíc euro, Ministerstvo kultury nám darovalo 2 tisíce euro a dálší finance jsme získali na pořádání konferencí. Dále je pro nás významná pomoc a účast mnoha lidí.
Domníváte se, že je možné, aby se z Týdne cirkusu stala tradice?
Nazvali jsme tento festival v podtitulu jako první ročník, protože doufáme, že bude nějaký druhý (smích). Nebude to ovšem každoroční událost, protože nejsme kulturní centrum, které má v náplni pořádat takovéto rozsáhlé akce, ale univerzita. Nejprve je potřeba, aby se všechna oddělení Výzkumného centra RIRRA 21 mohla zapojit a během festivalu vyjádřit. My za oddělení divadelních umění, ale také literární studia, muzikologie a filmová studia. Aby to byl program spojující hned několik výzkumných oblastí. Příští rok připravujeme například dlouhodobý program zaměřený na Jeana Cocteaua prostřednictvím přednášek, inscenací, filmů a hudby. To je zaměření příštího roku. Takže nejdříve se budeme moci k Týdnu cirkusu vrátit v roce 2013.
Už jste uvažoval nad tím, co byste do programu Týdne cirkusu rád zařadil v budoucnosti?
Ano, samozřejmě. Myslím, že by bylo dobré, aby během festivalu vznikla nová inscenace. Pozvat nějaké inscenace a k nim, pokud by to bylo možné, připojit inscenaci studentů třetího ročníku bakalářského studia*. Proto by bylo vhodné pořádat tento týden spíše na jaře a zařadit do programu také příspěvky studentů, kteří ve druhém semestru ukončí magisterské studium, abychom ještě více podtrhli samostatnou práci studentů a jejich výzkum. Na tyto dvě oblasti se chceme zaměřovat především.
(*studenti bakalářského studia divadelních umění na univerzitě Paul Valéry vytvářejí během celého posledního ročníku inscenaci, která se tradičně v červnu představí v univerzitním divadle La Vignette. Podle profilace se studenti mohou podílet na produkci inscenace, dramaturgii, scénografii nebo mohou účinkovat jako herci).
Podle čeho jste vybírali umělce a jejich inscenace do programu Týdne cirkusu? Chtěli jste představit mladé a neznámé tváře?
Program jsme sestavovali za pomoci Guy Périlhou, ředitele Pôle nationale du cirque. Ve Francii je jich dvanáct, vlastně jedenáct a půl, jedno ještě není oficiální. Jsou to centra, která pomáhají mladým umělcům uvádět nové inscenace, zajišťují jejich produkci, reklamu atd. Především mladým umělcům, protože když chcete dělat cirkus, musíte být mladí. Akrobacie a další disciplíny jsou, ať chceme nebo ne, omezeny věkem. Oslovil jsem ředitele Guye Périlhou s tím, aby pozval studenty vysokých škol cirkusu, aby v programu představili, co se na těchto školách po celé Evropě vytváří. Výběr mladých umělců byl tedy na něm. Vysoké školy cirkusu jsou jedním z témat našich konferencí tohoto týdne. Dále jsme do programu chtěli zařadit také inscenaci bytostně fyzickou, založenou na umění práce s tělem, protože během tohoto týdne jsou v programu také konference věnované „medicíně cirkusu“, což je lékařství zaměřující se na léčbu umělců aktivně provozujících cirkusová umění. Je to inscenace, kterou uvidíme za chvíli, Le grand C (Velké C) souboru XY (na Letní letné vystoupili letos v létě poprvé se stejnou inscenací – pozn. autorky). Během tohoto týdne také vystoupí soubor Pochéros s novou inscenací na motivy knihy Jeana Geneta Le journal du voleur, která se jmenuje Carnets d´une voleuse, a s další, asi dva nebo tři roky starou inscenací Antigona. V obou inscenacích je hlavní ženskou představitelkou Adèll Node-Langlois. A na zahájení Týdne cirkusu jsme pozvali dvě dívky, Elsu Caillat a Clémentine Lamouret, které byly již dříve pozvány Centrem výzkumu RIRRA 21 a naším divadlem La Vignette na univerzitu Paul Valéry, aby tam nazkoušely novou inscenaci. Tak vzniklo představení Rouge. Studenti magisterského studia celý proces vzniku natáčeli a vytvořili videodokument Corps à corde. Výborně to ilustruje konkrétní možnost spolupráce mezi studenty praktických vysokých škol a studentů zaměřujících se na výzkum.
Týden cirkusu je podle vašich slov největší událostí věnující se cirkusu v celém regionu Languedoc-Roussillon, která v sobě navíc spojuje hned tři aktivity zaměřující se na cirkus, což je vzácné.
Samozřejmě existují velkolepé cirkusové události zaměřené na cirkus, ať už je to světový festival tradičního cirkusu v Monte Carlu nebo festival Cirque de demain, zaměřený na mladé umělce, festivaly nového cirkusu po celé Evropě, ale to nemáme na mysli. Konference jsou také po celém světě, ale nevíme o tom, že by existovala událost spojující inscenace, konference a sympozia dohromady. I celá univerzita Paul Valéry má za cíl rozvíjet tyto tři oblasti: praxi, vzdělávání a výzkum – a náš „týden“ se tím inspiruje také.
Studenti divadelních umění na univerzitě Paul Valéry se velmi významně podílejí na organizaci festivalu. Máte mezi magistry a doktorandy studenty zaměřující se na cirkus a pouliční umění?
Zapojení studentů do této události je velmi významné. Studenti bakalářského studia se starají především o organizaci a logistiku, prodávají v knihovně, která putuje z divadla do divadla (před každou inscenací je možnost zakoupit si nejznámější knihy věnující se cirkusu), na univerzitě promítají celý týden filmy s cirkusovou tématikou. Studenti bakalářského studia mají díky této události také pozměněnou náplň přednášek věnujících se cirkusu, letošní ročník má tedy velké štěstí, že se může účastnit této události, podílet se na její přípravě a něco si z ní odnést. Organizaci zajišťují dvě studentky magisterského programu, které se starají i o všechny příjíždějící přednášející a hosty. A studenti doktorského studia mají za úkol publikovat výtahy z příspěvků během konference. Tomu se věnuje pět doktorandů.
Kdy budou tyto výtahy zveřejněny a kde?
Úplné příspěvky z konference budou zvřejněny v březnu nebo dubnu na našich stránkách a na stránkách Centra výzkumu RIRRA 21. Během Týdne cirkusu totiž vystoupí mnoho studentů doktorského studia z celého světa a také mnoho našich studentů magisterského a doktorského studia se zaměřuje na výzkum v oblasti cirkusu.
Co podle Vás v Evropě nejvíce chybí k rozvoji nového cirkusu?
Nemyslím si, že v Evropě něco chybí. Evropa je plně zásobená vším, co potřebuje. V Evropě jsou mladí umělci, je tu publikum, které si na nový cirkus zvyklo, jsou tu možnosti vzdělání, možnost vytváření inscenací a cestování s nimi, funguje propagace,...
To zní velmi pozitivně ale nedá se říci, že by to platilo v celé Evropě, mezi jednotlivými zeměmi jsou nesrovnatelné rozdíly. V posledních letech, jak bylo dnes řečeno na konferenci, se situace velmi pozitivně mění, zhruba od roku 2000 se kulturní politika evropských zemí velmi výrazně věnuje novému cirkusu a dalším pouličním formám umění. Dříve tomu tak ale nebylo, nebo z různých důvodů ani nemohlo být.
Věnuji se cirkusu čtyřicet let, z mého pohledu je momentálně v Evropě vše a není potřeba nic přidávat.
Mezi katedrou Divadelního umění na univerzitě Paul Valéry a Hors les murs byla před nedávnem uzavřena spolupráce. Co nového přinese vašim studentům?
S Hors les murs jsem měl zkušenost prozatím jen jako externí spolupracovník, psal jsem pro ně několik prací, ale teď nově otevřeli centrum výzkumu i pro studenty. Možností spolupráce je více, od zadávání témat ke zpracování studentům až po neplacenou stáž přímo na místě s přispěním studentům na dopravu do Paříže a mnohé další, na kterých se bude možné domluvit.
Co je podle vás nejtěžší pro mladého umělce, který právě ukončil Vysokou školu cirkusu? Kdybyste jim mohl pomoci, co byste udělal?
Kdybych jim mohl pomoci, dal bych jim práci. To jsem dělal během svého života jako pořadatel divadelních představení, kterým už nejsem. V tuto chvíli bych jim dal spíše několik rad (chvíli přemýšlí). První: udržovat své tělo zdravé. Je to základ jejich práce, jejich kapitál. Druhá: studovat nejlépe, jak jen dovedou, aby, až svá studia dokončí, byli výborní nejen ve své zemi, ale v celé Evropě, která funguje mezinárodně. Třetí: neřídit se kulturní politikou, ale ptát se upřímně sám sebe, co chci jako umělec dělat a jakým způsobem.
A na závěr osobnější otázka: co je to pro vás cirkus?
Kdybych věděl, co je cirkus, už bych se jeho výzkumu dávno nevěnoval. Díky tomu, že to nevím, jsem stále motivován hledat a zkoumat. Zatím jsem nenalezl odpověď na všechny otázky, které si kladu. Cirkus je populární, univerzální, je všem srozumitelný bez ohledu na zemi, ze které pocházíme, nebo na jazyk, kterým mluvíme – můžeme ocenit tanec, akrobacii nebo fyzickou virtuozitu, drezúru a mnoho dalšího, záleží na druhu cirkusu. V současnosti hranice mezi zeměmi mizí, proto je velmi důležité, že je zde druh umění, kterému rozumí každý. Cirkus navíc velmi často hledá odpovědi na základní lidské otázky – co je život, přežití, láska, smrt... – a beze slov. O to je jeho promluva silnější.
Moc vám děkuji, že jste si udělal v tak nabitém týdnu čas, a i když to vypadalo, že nám interview překazí prodloužení konference téměř o hodinu, neváhal jste interview udělat při jízdě autem na další představení.
Bylo mi velkým potěšením. Doufám, že si při zpáteční cestě z inscenace Le grand C budeme povídat prozměnu o Praze.
Interview bylo pořízeno 22. 11. 2011 v Montpellier.