Jak se vám líbí: aktuální prvky potlačující téma i inscenační složky
Shake´n´speare. Osobitý projekt, s nímž činohra Slezského divadla v Opavě vstoupila do nové sezony. Ta byla slavnostně zahájena v neděli 7. září, a to premiérou první z pětice inscenací Williama Shakespeara tvořících repertoár, komedií Jak se vám líbí.
Drama, jehož vznik je datován mezi léta 1598 a 1600, vzniklo jako syntéza inspiračních vlivů, a to v rovině tematické i žánrové. Aspekty, které ve výsledném dramatickém tvaru podtrhují vzájemný kontrast. Panovnický dvůr, jakožto vyšší společenské prostředí, na sebe přejímá chlad pramenící z nedostatku citů. Naproti tomu Ardenský les, po vzoru pastorální literatury, autor vykreslil v extatických nuancích, kterým dominuje hravost, smyslnost a snovost.
Příběh romantického vzplanutí Rosalindy, dcery zapovězeného panovníka, k Orlandovi, mladíkovi, který je pro rozpory s vlastním bratrem nucen opustit dvůr, se prolíná s pastorální romancí, jejímiž aktéry jsou Silvius s Fébé. Vášnivě zamilovaný muž se s neutuchající nadějí vrhá k nohám věčně lásku odmítající ženy. Naivita a přímočarost je kladena do kontrastu se vztahem mezi Šaškem a Audrey, vztahem, jehož základní pilíř spočívá v živočišnosti, chtíči. Stěžejní dramatickou situaci Shakespeare přejal z prozaického textu Rosalynde Thomase Lodge. Ústřední zápletka byla ponechána. Vedle dramatických postav, které se objevily již v díle Lodgeho, Shakespeare připisuje nové, z nichž nejvýznačnější je bezesporu Jacques. Bystrý komentátor situací, postava vnášející do dramatu aspekty vážnějšího rámce (pověstný monolog o tom, celý svět je scéna).
Radikální zásahy do textu na úkor motivace jednání
Nastudování první inscenace projektu Shake´n´speare se ujal někdejší umělecký šéf opavské činohry Zdeněk Černín. Režisér ani tentokráte nezůstal nic dlužen svému jménu a k původnímu Shakespearovu dramatickému textu přistoupil radikálním způsobem, co se množství škrtů týče. Projevily se především ve spojitosti s kompozicí dramatických situací. Ty ve výsledku působí uzavřeně, téměř jako kabaretní scénky (ostré přechody mezi jednotlivými obrazy, kterých bylo dosaženo pomocí hudby i světla). Hostující Jan Dušek se uchýlil k prázdnému prostoru forbíny. Koncepce razantních zásahů do dramatického textu se následně promítla do jednání postav. Snaha o zdůraznění zkratky (tedy i divadelnosti), jež měla být v úvodní fázi podpořena prostřednictvím škrtů, je v konečné podobě kontraproduktivní. Nedostatečná prokreslenost jednotlivých dramatických postav vedla ke zproštění logiky motivací jejich jednání. Příkladem se může stát Frederick (Kostas Zerdaloglu) – z charismatického, téměř mafiánského bosse se v závěrečném obraze mění v submisivního muže postrádajícího sebeúctu, aniž by byl zobrazen jeho vývoj. Dramatický oblouk zůstává neukotven, postavy jsou oproštěny psychologického rozměru. Inscenace se z těchto důvodů tříští na jednotlivé, spolu nekorespondující obrazy. Zdeněk Černín usiloval o to přiblížit Shakespearovu komedii Jak se vám líbí soudobým divákům. Tato skutečnost byla v primární, nadto zásadní fázi vyloučena již z důvodu radikálního zásahu do dramatického textu.
Scénografická složka zdůrazňující aspekty moderní doby
K tomu, aby divák byl s to o výsledném jevištním tvaru přemýšlet v intencích současnosti, nepomohla ani scénografie. Jan Dušek scénický prostor rozčlenil do dvou částí. Prázdná forbína evokovala bezčasí, antiiluzivně rušila hranici mezi jevištěm a hledištěm. Naproti tomu kostýmy byly koncipovány v intencích současnosti (Oliver oděn do moderního obleku světle krémové barvy, Rosalinda a Célie v šatech, jejichž korzet tvoří satén). Ardénský les oddělil Dušek od forbíny pomocí tylu, čímž vytvořil atmosféru snu. Ta byla záhy podtržena konopnými rostlinami i postavami kouřících mužů, extaticky pohroužených do imaginárních světů. Kostýmy dramatických postav, prostupujících houštinami lesa, se nesly ryze ve znamení soudobých aspektů. Vévoda (Michal Stalmach) byl stejně jako jeho družina oblečen do rozedraných džínů a sportovních triček se jmény svých postav, Rosalinda (Sabina Muchová) do lesa přichází v maskáčích, na nohou obuty kanady. Prostý původ Silvia (Jakub Stránský) a Fébé (Kamila Srubková), podobně jako Audrey (Ivana Lebedová) zdůrazňuje jednoduchý venkovský šat. Muž je oděn do hnědých kalhot, bekovky téže barvy, a světlé košile, zatímco ženy se halí do zástěr. Všechny tyto postavy měly na nohou holínky. Výjimku v současné stylizaci představoval Šašek (Martin Valouch), jehož bílý plandavý kabát a nabílený obličej nápadně připomínal Pierota z commedie dell´arte.
Bezčasí, snovost a fantastičnost Ardénského lesa podtrhla hudební složka hostujícího Davida Rottera. Ten se přiklonil ke koncepci nespecifických zvuků vyvolávajících pouhé představy: ať již kapek dopadajících na vodní hladinu či rytmických úderů do bubínků. Úderů, které se mění v prudké přírazy vrcholící v orgastických křečích. Hudební potažmo zvuková linie na rozdíl od složky herecké směřovala ke gradaci atmosféry. Stála tedy v příkrém rozporu se strnulostí herecké akce.
Herectví neblaze ovlivněno razantností dramaturgických škrtů
Výrazný dramaturgický zásah do Shakespearovy předlohy se neblaze projevil také na herectví. Zkratkovitost a přísná sevřenost jednotlivých výstupů zcela potlačila plasticitu postav.
Sabina Muchová pojala svou Rosalindu jako dívku prahnoucí po životě, po volnosti. V Ardénském lese spatřuje pravé útočiště, kde může bez ostychu odhodit masku dvorské etikety a plně se oddávat extázi lásky. Orlando, jehož ztvárnil Daniel Volný, je v hereckém projevu stísněnější. Ani svoboda fantaskního lesa jej nepřiměje k oproštění se od čiré deklamace textu. Jakub Stránský pojal Silvia jako prostoduchého a naivního blázna, marně, avšak s neutuchající vírou, prahnoucího po přízni Fébé. Té Kamila Srubková vštípila charakter rázné, dominantní ženy, již přízeň submisivního Silvia těší.
Jak se vám líbí spadá, dle Shakespeara, do žánru komedie, Černín inscenaci vtiskl podobu jinou. Téměř tragickou. A závěrečný monolog Rosalindy získal skoro omluvný ráz – za to, že diváci byli nuceni zhlédnout jevištní dílo oproštěné tematických rovin, a tedy i přesahu směrem k soudobému publiku. Nezbývá než doufat, že Černínovo pojetí Jak se vám líbí diváky zcela neodradí od dalších inscenací projektu Shake´n ´speare.
Slezské divadlo Opava; William Shakespeare: Jak se vám líbí. Překlad: Martin Hilský, Úprava a režie: Zdeněk Černín, Scéna a kostýmy: Jan Dušek j. h., Hudba: David Rotter j. h., Dramaturgie: Blanka Fišerová, Choreografie zápasu: Jan Krásl. Premiéra 7. září 2008.
Zdroj fotografií Slezké divadlo Opava.