Broadwayský kasovní trhák – muzikál Jekyll a Hyde se dostal do České republiky v roce 2005, kdy byl uveden na scéně Hudebního divadla Karlín. Již po dvou letech, tedy v roce 2007, musela být ovšem inscenace stažena – důvodem byla její malá návštěvnost.

Nyní máme rok 2011 a od prvního uvedení muzikálu Jekyll a Hyde u nás uběhlo již 7 let. Podruhé se rozhodl tento slavným muzikálový titul nazkoušet hudební soubor Městského divadla Brno.

Jekyll a Hyde je ve světě považován za jediný skutečně hororový muzikál. Libreto Leslieho Bricusse vychází z románu Roberta Louise Stevensona z roku 1886. V tomto strašidelném příběhu figuruje postava doktora Henryho Jekylla – dobrosrdečného vědátora, který se snaží dokázat svou teorii o přítomnosti dobra a zla v člověku. Povýšená společnost zkorumpovaných aristokratů však jeho prací pohrdá. Jekyll se tedy, pod tíhou smutku nad smrtí svého otce, rozhodne, že vyzkouší svůj lék sám na sobě. Pokus se ovšem nečekaně zvrtne a ve spořádaném doktoru Jekyllovi se probudí k životu jeho temná stránka – Edward Hyde. Ten nad Jekyllovým životem postupně získává absolutní moc. Je to postrach okolí, zabiják a mstitel veškerého příkoří, které bylo na dr. Jekyllovi spácháno. V životě obou dvou hrají důležitou roli samozřejmě také ženy – Jekyllova snoubenka Ema – dáma z vyšší společnosti a chudá prostitutka Lucy Harrisová, toužící po novém životě.

Problematika souboje dobra a zla v jednom člověku je oblíbený archetypální motiv, navíc v postavě dr. Jekylla velmi umně zpracovaný. Lidská společnost je zde však vybarvena až příliš černobíle. Do skupiny černá se vším všudy zapadá partička nadutých aristokratů, namyšlených snobů, kteří si myslí, že jejich peníze nahradí nedostatek soucitu, inteligence a slušného chování. Bílý pytlík na druhou stranu obsahuje ubohou prostitutku, která je vlastně velký chudák, protože se musí živit nejstarším řemeslem. Také Jekyllova snoubenka a jeho přítel-právník John Utterson jsou učiněná dobrota.

Úspěch či neúspěch celé inscenace spočívá prakticky již od začátku na výkonu hlavní postavy, ve které se objevuje režisér Petr Gazdík alternující s Dušanem Vitázkem. Měla jsem tu možnosti vidět oba hlavní protagonisty a oba dva předvedli perfektní výkony. Na rozdíl od nevýrazného režisérského konceptu v roli schizofrenního doktora Petr Gazdík skutečně září. Role Jekylla a Hyda není vůbec jednoduchá a těžké jsou i další pěvecké party. Jednotlivé árie, jak hlavní role, tak potom především snoubenky Emy, jsou totiž melodicky velmi nápadité a zajímavé, avšak také technicky extrémně náročné.

Zpěváci se museli vypořádat s tím, že skladatel Frank Wildhorn využívá velkého pěveckého rozsahu. V jednu chvíli zpívá Jekyll v barytonových polohách, aby se vzápětí dostal do tenorových výšek. Vše je navíc ještě podpořeno tím, že výraz zpěvu dr. Jekylla musí být zcela odlišný od Hydeova a k jeho áriím samozřejmě patří také spousta pohybu. Je to monstrum, zvíře, a proto ve svých pohybech napodobuje zuřivé šelmy. Běhání po čtyřech, skákání, vybíhání schodů, ke všemu ještě nefyziologické hýkání a sípání bestie. S tím vším se museli Vitázek s Gazdíkem vypořádat a nechat si dost dechu, aby ke všemu tomu pohybu mohli ještě zpívat.

Další dosti náročnou rolí je postava slečny Emy Carewové. V roli mladé blondýnky můžeme vidět Johanu Gazdíkovou nebo Hanu Holišovou. Johana Gazdíková je bezesporu dobrou zpěvačkou, ovšem tato role jí absolutně nesedí. Náročný pěvecký part, ve kterém je třeba použít místy téměř operní techniky, nedokázala zvládnout. Bohužel jí nevyšla snad jediný výška a přesnou intonaci v jejím provedení také nenalezneme. Divák s hudebním sluchem musel trpět obzvláště v duetech. Hana Holišová naopak velmi mile překvapila. Jak po pěvecké stránce, tak po výrazové. Její Ema není tuctová, hloupoučká snoubenka, která vzdychá v chaise longue. Větší herecké umění ovšem vzhledem k jednoduchému charakteru postavy ukázat nemohla.

Výrazně nejhorší výkon celého večera předvedla Ivana Vaňková v roli prostitutky Lucy Harrisové. Ne snad, že by byla špatnou herečkou, ovšem její zpěv byl naprosto otřesný. Bylo to hlavně z toho důvodu, že Vaňková nemá takový pěvecký rozsah, jaký role požaduje. Vždy, když zpívala, působila dojmem, že ji zpěv bolí, že se trápí, jakoby snad ani árii nemohla dozpívat do konce. Výšky zněly buď tak jemně, že byly skoro vyšeptané, nebo je naopak vyřvávala silou, což znemožňuje správnou intonaci.

Zaměříme-li se nyní na doprovodný sbor, tedy Company, nalezneme i v této inscenace stejné pohyby a gestikulace, stejně uřvané davové scény a stejné situace, jako ve většině sborových scén hraných v MdB. Company v tomto případě znázorňovala spodinu Londýna nebo na druhou stranu křoví při scénách ve vyšší společnosti. Při pohledu na scénu z londýnského podsvětí si divák možná mohl trochu vybavit muzikál Bídníci, protože jak v něm, tak i zde se po sobě všichni neustále jen plazí a osahávají se. Chápu, že pro prostředí vykřičeného domu je to příznačné, ale v dalších scénách – nebylo toho už trochu moc? A jak už to bývá téměř u každého muzikálu v MdB – co jiného líp dokreslí atmosféru Londýna konce 19. století než stará plynová lampa.

Jekyll a Hyde je muzikál, který je výrazný především svou hudební stránkou. Pokud se souboru, který ho inscenuje, podaří tuto část propojit s režií, může vzniknout výborné dílo. Bohužel Městskému divadlu Brno se to moc nepovedlo. Nebýt hlavních tahounů Petra Gazdíka nebo Dušana Vitázka a jejich hereckých výkonů, byla by to inscenace naprosto nezajímavá. I přesto, že se zde divák setká s několika zajímavými momenty (například světelné efekty při přeměnách Jekylla v Hydea), nedokáže tato pomocná show vylepšit uřvané davové scény a falešné tóny zpěvaček.

Komentáře k článku

Nový komentář