Článek je přejatý z festivalového zpravodaje Obratel.
Hlavně nečekat na Gándhího
Autorské monodrama Dalibora Buše, které na Zlomvazu představila brněnská JAMU, funguje na principu montáže původního autorského textu, písní Johna Lennona, a zejména autentických výroků zpěváka i jeho vraha Marka Chapmana. Tvůrci také velkou měrou vycházeli z kultovního románu „Kdo chytá v žitě“ od J. D. Salingera, který si v inscenaci psychicky narušený vrah klidně pročítal těsně poté, co Lennona zastřelil a čekal na příjezd policie.
Inscenace se odlišuje od jinak obvyklých snah nahlížet na událost dokumentární optikou – nebere v potaz úhel pohledu všech, kterých se smrt známého hudebníka týkala. Na osudu obou osobností tak inscenátoři ukazují možnost přenosu lidských ideálů na skutečný život. Mark Chapman totiž tvrdí, že Lennona zabil, aby uvedl Salingerovu knihu do života – že on sám je tím, kdo chytá v žitě. Přes tuto myšlenku lze vyložit celou inscenaci – hlavní představitel se v jednom kuse zmítá na hranici mezi skutečnou zodpovědností za vlastní činy a zoufalou
touhou být ještě dítětem.
Ocitáme se ve vězeňské cele, kde se kromě obvyklé výbavy a výtisku románu povaluje spousta brambor. Ty jsou důležitým scénografickým prvkem – na úplném počátku představení jsou akcentovány osvětlením, a Chapman je postupně skládá do kufru, ze kterého je následně znovu vysype. Brambory jsou tematizovány jako metafora dětí – těch dětí, na které musel hrdina románu ve svém snu dávat pozor, aby na okraji žitného
pole nespadly do propasti. Jeho postupně se proměňující vztah k nim se projevuje házením brambor o zeď až k úplnému extrému, jakým je pojídání hranolek v závěru.
Dalibor Buš v roli Chapmana velmi přesně nuancuje proměny z odhodlaného, skoro racionálně působícího muže,
v rozmazleného narušeného fracka. Přechody mezi jednotlivými záchvěvy duševního rozpoložení jsou poměrně rychlé, divák je nevstřebává snadno – přesto však působí přesvědčivě. V průběhu inscenace také diváky několikrát důrazně upozorní, že pokud chtějí něco dokázat, nemají čekat na Gándhího, Reagana ani Lennona, a udělat to zkrátka sami. Chapman v inscenaci přemýšlí jednoduše, a přece jeho naivita není k smíchu. Každý, kdo chtěl dát míru šanci, byl přece zastřelen – Gándhí i Martin Luther King.
Inscenace je pro mě příkladem zajímavě uchopeného tématu, ze kterého by se sice dalo „vytřískat“ i mnohé další, ale pro diváka není těžké pochopit, proč v tomto případě méně znamená více. Přes drobné výhrady považuji za zásadní fascinující herecký výkon Dalibora Buše. Jeho prostřednictvím inscenace rozšiřuje
známá fakta na daleko hlubší problematiku.
JAMU Brno - S. Machačová, J. Augustín, D.Buš: Kdo chytá brouka v žitě. Režie: Juraj Augustín. dramaturgie: Sabina Machačová scénografie a kostýmy: Juraj Augustín a kolektiv lightdesign: Václav Olšar hudba: Lukáš Dřevjaný hraje: Dalibor Buš