Článek je přejatý z festivalového zpravodaje Obratel.

Ztraceno v překladu

Poslední představení, které diváci letošního Zlomvazu mohli shlédnout v prostorách divadla DISK, přivezla až z Wroclawy Państwowa Wyzsa Szkola Teatralna. Ačkoliv Balady a romance – skica od I. Karpowicze byla uváděna v polském jazyce bez titulků, mohu s klidným svědomím říci, že se inscenace řadí mezi nejúspěšnější, které jsme na festivalu mohli vidět.

Zdánlivě nepřekonatelná jazyková bariéra byla zbořena hned v první minutě precizností polských studentů. Příběh, který vyprávěli kombinací činoherního a loutkového herectví, byl tvořen z neskutečně barevných obrazů, takže divákovi nevadilo, že polštině příliš nerozumí.

Vnímáme střet dvou světů – lidského a božského, kde je hned od začátku zřejmé, kdo má navrch. Lidé jsou loutkami v rukách bohů, a to doslova. Odhalují se nám příběhy Olgy – postarší osamělé ženy, Kamy a Artura – mladého páru, jejichž vztahová krize vyvrcholí poté, co Kama otěhotní, Rafala – muže, který si „vše udělá sám“. Lidské osudy odehrávající se na jevišti se obejdou takřka beze slov. Divák jen fascinovaně přihlíží autentickému animování spodově vedených loutek-manekýnů, kteří jsou zde ovládáni hned třemi vodiči najednou. Pohyby panáků na vyvýšených praktikáblech jsou propracovány do nejmenších detailů, jejich jednoduchost a pravdivost poutá zrak i k tak zdánlivě nudné a zdlouhavé činnosti, jako je loupání jablka, loutky zde opravdu žijí. Člověk ihned podléhá iluzi.

V kontrastu s tímto jsme najednou zataženi do světa bohů, představovaném herci samotnými. Prapodivný panteon, tvořený řeckými egyptskými a křesťanskými bohy a nadpřirozenými entitami, sestoupivší na zem ovlivňuje osud již zmiňovaných lidí, a zároveň nám otevírá vlastní příběh vztahů mezi nimi. Poznáváme tak Athénu zamilovanou do Osira, Niké randící s Ježíšem nebo apohlavního Lucifera jako životního partnera Afrodity. Oba světy zastřešuje postava Narace – vypravěčky, jejímž prostřednictvím je příběh dávkován divákovi. Její svrchovaná moc se projevuje také tím, že ona jako jediná má dovoleno komunikovat s publikem, v některých chvílích je nutí do interagce s herci. Kostýmy, asociující nahotu doplněnou jen o několik archetypálních symbolů, společně s „igelitovou“ scénografií pomáhají dotvářet mystickou atmosféru inscenace. Živelná hudba společně s pohybovou choreografií ve mně vyvolávala svou bazálností a živočišností v některých chvílích dojem rituálních tanců.

Celkově na mne představení působilo, že sází na velice výraznou vizuální složku, tak trochu na efekt, což může, ale i nemusí, být způsobeno jazykovou bariérou. Jestli paralela lidského a božského světa nesla ještě jiné poselství, než že se v dnešní době víra v cokoli vytrácí pohlcena hektickým způsobem života, pak je to bohužel ztraceno v překladu.

Komentáře k článku

Nový komentář