„Jsem na jevišti šťastná a připadám si krásná“

Nervózní přešlapování, sklopené oči, uhýbavé pohledy, tréma téměř hmatatelná. Několik herců-neherců (na autenticitu sázel v šedesátých letech i Miloš Forman, jemuž je letošní Divadelní svět zasvěcen) se dělí o své zážitky z dětských domovů nebo výchovných ústavů. Každý z nich si na jeviště přinesl svou krychli složenou z předmětů, jež ho charakterizují – svázané knihy, balík slámy, počítač. Vyprávějí o svých rodinách, o minulosti nebo o způsobu, jakým se dostali do ústavu. Hovoří také o povoláních, na která se připravují, a diváci tak mohou vyslechnout popis kastrace koně nebo recept na kynuté knedlíky.

Představení vzniklo v rámci třídílného projektu „První úspěch“, realizovaného sdružením Tripitaka ve spolupráci s Centrem experimentálního divadla. Mladí lidé, kteří prošli ústavní nebo náhradní rodinnou péčí, se během půlroční přípravy s režisérem Jiřím Honzírkem měli stát herci. Do vlastních zážitků se tak zaplétají jejich divadelní alter-ega a herci vystupují na jevišti s monology Hamleta nebo Niny Zarečné.

Divadlo v sociální akci si klade i jiné cíle než umělecké. Výkony herců nemusejí být dokonalé, úspěchem je už i jen skutečnost, že jsou tito lidé ochotní otevřeně hovořit o svých životech. Ať už lze mít o kvalitě představení jakékoli pochyby, odvahu hercům upřít nelze.

Komentáře k článku

Nový komentář