Justýna v rauši
Amatérské Divadlo Compania z Norska přivezlo na festival Apostrof vážné autorské drama Adama Levina Justýna v rauši. I když je potřeba ocenit snahu o odlišení se od jiných norských amatérských souborů, jež si vybírají jednodušší žánry ke zpracování, téma, které si zvolili, je velice náročným a těžko zvládnutelným soustem. Části inscenace jsou leckdy až nevkusné a soubor se dopouští naprosto elementárních chyb. Neumí pracovat s dynamikou a nedokáže přizpůsobit náročnost textu svým podmínkám a schopnostem.
Hlavním problémem je zvolení nejednotného způsobu inscenování. Soubor se snaží co nejrealističtěji předložit příběh prostitutek, pochybných individuí, popř. úspěšných lidí, kteří se ocitli na scestí a jsou za to patřičně potrestáni. Zároveň se ale v herecké akci promítají prvky či náznaky stylizace – práce s imaginárními předměty, symboly (např. červený šátek evokující krev). Herci jako by postrádali vedení a na jevišti si každý z nich dělá, co chce. Pár jich stojí ve štronzu, pár se jich hýbe. Někdo v rukou třímá imaginárního panáka, jiný opravdového, ale pije z něj jako z imaginárního (nepřiloží jej k ústům nebo vůbec obsah nepolkne). V jiné scéně kouří nezapálenou cigaretu, ale v jiném obraze považují za nutné zapojit žehličku do skutečné zásuvky.
Na hranici nevkusu se pohybují kostýmy. Opět ve snaze co nejreálněji napodobit styl lehkých dívek, jsou herci na jevišti odění ve sprostých kostýmech, ze kterých jim leze větší část hýždí, boků či dekoltu. Vidíme tedy aktérku za barem v korzetu (určenému jako spodní prádlo), popřípadě vidíme převlékat se herečku na jevišti bez jakéhokoliv významu. Zbytečně soubor odkrývá to, co mělo zůstat skryto. S červeným šátkem (emblém krve) se pracuje jako s krví, občas však postavy zapomenou, co šátek představuje, a tak jej posunou či shrnou.
Podobných nesmyslností se na jevišti během hry objevuje spousta. Dynamika upadá především ve druhé polovině, kam soubor umístil zdlouhavé a tiché scény. Herecké výkony jsou navíc velice rozkolísané. Dva protagonisté jsou přesvědčiví, u dalších kolegů je poznat málo zkušeností. V rámci představení hereckou úroveň přehlušuje nespočet jiných, podstatnějších problémů, které se nedají amatérismem omluvit. Inscenace je technicky nezvládnutá a příliš plytká. A i když divák tuší, co mu chtějí sdělit, hlouběji ho to nezasáhne.
Compania teatr – Adama Levine: Justin had a rash. Režie: Adam Levine. Hrají: Elin Støa, Else Sorkmo, Else Marcussen, Bente Knudsen, Tor Erik Fredriksen, Jon Fuglesteg, Jonas Reiten, Wiliam Grauer, Line Haust, Vigdis Margrethe Løver, Jon Borgersen. Psáno z reprízy 3. 7. 2012 na festivalu Apostrof v Praze.