Divadelná koláž Epos je plná silných myšlienok o živote a smrti, pominuteľnosti, večnosti a nesmrteľnosti. Núti tak diváka zamyslieť sa nad životom, nad tým, ako ho prežil a chce ďalej žiť. Človek by sa mal tešiť z každej chvíle, mal by si ju užívať a mal by si byť vedomý práve toho, že je vzácna. Všetky tieto myšlienky nachádzame aj v jednej z najstarších kultúrnych pamiatok, v epickej básnickej skladbe Epos o Gilgamešovi, ktorým sa inšpirovali tvorcovia. (celý článek)

Činohra Slovenského národného divadla uviedla hru Anny Jablonskej, Pohania, ako prvá scéna na Slovensku. Inscenácia je prekladaná básňami autorky, ktoré režisér vložil ako poetický prvok dotvárajúci absurdnú realitu v prítomnosti štyroch stien. Prostredníctvom pohľadu na fungovanie rodiny vidíme konflikty hodnôt, rozpadnuté medziľudské vzťahy. Vyrastajúca generácia sa rovnako, ako tá stará, zmieta v osobných zlyhaniach. (celý článek)

Technici stavajú veľké pódium, je zamračené a ľudia sa v malých skupinkách hmýria okolo divadla. Dotyky a spojenia v Martine sa začínajú rozbiehať prvými dvoma študentskými predstaveniami. Prvou bola Akadémia umení Banská Bystrica, ktorá sa predstavila s inscenáciou hry srbského autora Vojislava Savića, Počuješ, mama, môj nárek. Aj v tomto duchu sa niesla. Na festivale sa predstavila aj Bratislavská Vysoká škola múzických umení s inscenáciou hry Alexandra Nikolajeviča Ostrovského Výnosné miesto. Výnosné miesto. (celý článek)

Vagón Divadelního klubu Divadla Jiřího Myrona v Ostravě zastavil svou trasu mezi Moskvou a Petuškami se zajížďkou v hradeckém Studiu Beseda jako jeden ze čtyř zástupců programové sekce To nejlepší z OSTRAVARU (Rodinná slavnost, Gottland, Blecha) na 18. ročníku mezinárodního festivalu Divadla evropských regionů. (celý článek)

V rámci Divadelního festivalu evropských regionů představila divadelní skupina režisérky Iriny Brook v hravé inscenaci Homérovu Odysseu. Z rozsáhlého eposu se jim podařilo vybrat jen pár důležitých kapitol a s minimem rekvizit a jednoduchým způsobem doplout s Odysseem k vytoužené Pénelopé za pouhých devadesát minut. (celý článek)

V únoru 2012 uvedlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové hru inspirovanou životem Karla Čapka v režii Martina Františáka Věc Čapek. Zachycuje celý jeho život od mládí přes studia v Praze, milostné momenty až po smrt, a samozřejmě jeho postupně vznikající díla. Františák se v inscenaci spolu s dramaturgyní Markétou Bidlasovou snaží divákům přiblížit, kdo byl opravdu Karel Čapek a jaký měl život. (celý článek)

Nejnovějším projektem režiséra, dramaturga a scénáristy Davida Drábka je inscenace jeho rozhlasové hry Koule. V Klicperově divadle, na malé scéně studia Beseda, se poprvé odehrála 12. května 2012. Inscenace vypráví příběh koulařky Mileny (která to od rozhlasové hry dokoulela až do Klicperova divadla), je kontroverzní a ironickou reflexí období socialismu. (celý článek)

S režisérem a ředitelem Národního divadla Budapešť Robertem Alföldim si na hromadě sena u sekyrky povídal Martin Macháček. (celý článek)

Jste prasata! Všimli jste si toho? Jedna z iniciátorek bizarní vraždy Polanského ženy prohlásila, že všechny oběti pro ni byly pouhými zvířaty. V záblescích pochybné naděje probleskuje v pojetí souborů DOT504 Dance Teatre Company a Těatr Novogo Fronta Mansonovo šílenství, když údajně inicioval vražedné vlnobití své „rodiny“. Skutečně? (celý článek)

Poslední představení hlavní dramaturgické linie festivalu Semeloumězmizelsem (v maďarském originálu eroticky znějící Ledarálnakeltűntem) budapešťského divadla Józsefa Katony rozehrává maniakální variaci Kafkova Procesu. Josef K. je úředník, kterého systém semele tak, že zmizí. Svět, ve kterém jej nechá režisér Viktor Bodó existovat, připomíná nadšencovu rozsypanou filmotéku. Každá scéna je odkazem na nějaké konkrétní filmové dílo či žánr. (celý článek)