Ústecké Činoherní studio vtrhlo do nové sezóny v excelentním stylu a s intenzivně nakažlivou energií. Obměněné umělecké vedení v čele s Filipem Nuckollsem, uměleckým šéfem souboru a režisérem inscenace, a dramaturgem Vojtěchem Bártou předhodilo svému publiku Ibsenova Nepřítele lidu. (celý článek)

Dalším příspěvkem do rubriky Writers on the move, ve které publikujeme překlady recenzí významných divadelních počinů z celé Evropy, je článek maďarské recenzentky Andrey Rádai o sólovém projektu bývalé členky Krétakör Annamárie Lángové s názvem Syd. Inscenace je především portrétem černošské zpěvačky, ale také otazníkem k tématu rozdílnosti kultur a identity jedince. Nebo něčím úplně jiným? (celý článek)

V závěsu za velkou reprezentativní výstavou Převod síly ve Špálově galerii v Praze na Národní třídě uspořádala galeristka Jitka Grígerová v nejmenším pražském výstavním sále Havelka jakýsi „tvůrčí dovětek“ k tvorbě výtvarníka, hudebníka a performera Vladimíra Kokolii — minivýstavu pod názvem SHOP, na kterou navazovala autorova performance v kostele Sv. Martina ve zdi. (celý článek)

Festival YOUGO současné dramatiky z balkánského prostoru pokračoval čtením dramatu Kdokoliv makedonského autora Gorana Stefanovského. Variace na klasickou moralitu Everyman se tentokrát odehrávala v mincmistrovském sklepě na Dominikánském náměstí v režii zakládajícího člena divadelního uskupení Kočébr Vítězslava Větrovce. (celý článek)

Moravské divadlo Olomouc v letošní sezoně přistoupilo k razantnímu dramaturgickému tahu. Do repertoáru zařadilo imaginací bující, magickou hru Arabská noc německého dramatika Rollanda Schimmelpfenniga. Surrealistická koláž snových příběhů obyvatel podivuhodného paneláku zrežíroval hostující šéf Jihočeského divadla Martin Glaser. (celý článek)

Jednou z mnoha tradic, které si festival Ostravar za patnáct let svého života dokázal vybudovat, je konání tzv. rozborových seminářů, na nichž si sezvaná divadelní obec (profesionálně kritická, pedagogická a studentská) sděluje, obhajuje či konfrontuje své názory na jednotlivé inscenace z festivalového programu. Tradice většinou mívají kouzlo už z pouhého faktu své existence (že přežily tak dlouho), avšak na Ostravaru se nostalgie i skutečný obsah teatrologických sedánků vytratily a zbyla pouhá šablona, která si žádá své naplnění, aby tradice nevymřela. (celý článek)

Netřeba představovat knihu Proces spisovatele Franze Kafky. Na prknech Komorního divadla Aréna je uveden v dramatizaci Evalda Schorma, v úpravě a režii Ivana Rajmonta. Mlhavost a nejasnost celého procesu je zde prosvětlena nečekaným humorem. Přicházíme do malého sálu, sedáme si na židle, schody, podlahu. Festivalových nadšenců je zde víc, než tak malé divadlo stačí pojmout. Na scéně stojí kovová postel, ve které leží Josef K. Michala Čapky. (celý článek)

Sobotní den zahájil druhý rozborový seminář. První dva semináře se tento ročník Ost-ra-varu nově konaly v budově Multižánrového centra COOLTOUR, které nabízí oproti Divadelnímu klubu DJM méně stísněné prostory (na úkor akustiky, kterou se podařilo alespoň pro dolní patro zachránit mikrofonem). Na přetřes přišly inscenace čtvrtečního a pátečního programu. (celý článek)

„Tohle je možná den, který mně přivede k nejhoršímu, nebo sním vlastní hovno.“ Hláška, ktorá najviac vystihuje dnešné predstavenie Divadla Petra Bezruče?Po Pornohvězdách a Rodinnej slávnosti nám Divadlo Petra Bezruče ponúklo neopakovateľnú intímnu atmosféru predstavenia Bluesmeni. V očakávaní sme sa usadili a pri pálení reflektorov na naše telá sme čakali a čakali. Spočiatku to vyzeralo, že naše čakanie sa vyplatilo. Dostali sme sa totiž priamo do vysielania rádia KQFC na frekvencii 104 FM. (celý článek)

Cenci jako symbol moci a útlaku. Cenci jako vrah. Cenci jako tyran a krutovládce. Cenci jako další symboly despotizmu. Symboly, které jsou stejně aktuální dnes, jako byly i v době, kdy P. B. Shelley psal svou hru o časech, v nichž žila Beatrice Cenci. (celý článek)