Dalším příspěvkem do rubriky Writers on the move, ve které publikujeme překlady recenzí významných divadelních počinů z celé Evropy, je článek maďarské recenzentky Andrey Rádai o sólovém projektu bývalé členky Krétakör Annamárie Lángové s názvem Syd. Inscenace je především portrétem černošské zpěvačky, ale také otazníkem k tématu rozdílnosti kultur a identity jedince. Nebo něčím úplně jiným? (celý článek)

Existuje divadlo, které vypráví, a divadlo, které vyprávění naopak reflektuje. Tato opozice nicméně nepostihuje všechny rozdíly mezi tradičním a experimentálním divadlem – ve skutečnosti jsou obě tyto kategorie navzájem v zásadním rozporu. Konflikt mezi nimi je podobné povahy, jako je tomu v případě rozdílu mezi historiografií a teorií historického poznání. Díky podobné reflexi je možné uniknout dosebezahleděnosti, dostat se za hranici pouhého sdělování vlastního názoru a vykročit z bludného kruhu prázdných spekulací. Z tohoto úhlu pohledu je divadlo, jaké provozuje Socìetas Raffaello Sanzio, jednoznačně divadlem noetickým. (celý článek)

Britská premiéra hry chorvatské autorky Ivany Sajko Žena-bomba představila intimní, provokativní a nejednoznačnou divadelní hru. Fiktivní dialog mezi spisovatelkou a její postavou, sebevražednou atentátnicí. Protagonistce zbývá přesně dvanáct minut a třicet šest vteřin do okamžiku, kdy bude její tělo výbuchem roztrháno na kusy. (celý článek)

Na přelomu roku vzbudil v evropském tisku poprask nový maďarský mediální zákon; řada novin a časopisů se však v téže době zabývala také otázkou umělecké svobody. Problém souvisel s ředitelem budapešťského Národního divadla Róbertem Alföldim, jehož odstoupení vytrvale požadovaly některé maďarské parlamentní strany. Alföldi sice stále zůstává ve své pozici, ale je jeho ředitelské křeslo pevné? A co se za celým příběhem vlastně skrývá – byla nebo stále je v sázce umělecká svoboda? (celý článek)

Kanadský režisér Robert Lepage je jednou z nejvýznamnějších postav moderního divadla. Dílem je to zásluhou jeho zájmu o průniky západních a východních kultur a dílem zásluhou zájmu o technická kouzla a scénické proměny. A jako režisér se rovněž věnuje dialogu mezi formou a obsahem. Jeho dosud nejambicióznějším projektem, a zároveň počinem, který mu zajistil slávu „multidisciplinárního tvůrce”, byla Dračí trilogie (The Dragons Trilogy). (celý článek)

Diváci moderního divadla přivykli nezvykle dlouhým inscenacím, přesto je ale vzácností strávit více než sedm hodin sledováním představení tak náročného a intenzivního. Mistrovský opus Tonyho Kushnera Andělé v Americe postihuje ve svých dvou částech, osmi dějstvích a nesčetných scénách celé lidstvo, „vtělené” do osmi hlavních postav. Divadelní podobu takového díla je prakticky nemožné recenzovat: nestojíme před normální inscenací, ale impozantní epopejí. Text je převzat z italské verze, otištěné v časopise Krapp’s Last Post v rámci programu Writers on the Move. (celý článek)