Ostravské Komorní divadlo Aréna uvedlo v sobotu 21. ledna 2012 v české a zároveň světové premiéře hru Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní. Text dramatu se opírá o knihu Zpráva o mém muži Josefy Slánské, manželky tajemníka Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského, který byl v padesátých letech odsouzen a následně popraven v tzv. exemplárním případu. (celý článek)

Jednou z mnoha tradic, které si festival Ostravar za patnáct let svého života dokázal vybudovat, je konání tzv. rozborových seminářů, na nichž si sezvaná divadelní obec (profesionálně kritická, pedagogická a studentská) sděluje, obhajuje či konfrontuje své názory na jednotlivé inscenace z festivalového programu. Tradice většinou mívají kouzlo už z pouhého faktu své existence (že přežily tak dlouho), avšak na Ostravaru se nostalgie i skutečný obsah teatrologických sedánků vytratily a zbyla pouhá šablona, která si žádá své naplnění, aby tradice nevymřela. (celý článek)

Netřeba představovat knihu Proces spisovatele Franze Kafky. Na prknech Komorního divadla Aréna je uveden v dramatizaci Evalda Schorma, v úpravě a režii Ivana Rajmonta. Mlhavost a nejasnost celého procesu je zde prosvětlena nečekaným humorem. Přicházíme do malého sálu, sedáme si na židle, schody, podlahu. Festivalových nadšenců je zde víc, než tak malé divadlo stačí pojmout. Na scéně stojí kovová postel, ve které leží Josef K. Michala Čapky. (celý článek)

Sobotní den zahájil druhý rozborový seminář. První dva semináře se tento ročník Ost-ra-varu nově konaly v budově Multižánrového centra COOLTOUR, které nabízí oproti Divadelnímu klubu DJM méně stísněné prostory (na úkor akustiky, kterou se podařilo alespoň pro dolní patro zachránit mikrofonem). Na přetřes přišly inscenace čtvrtečního a pátečního programu. (celý článek)

„Tohle je možná den, který mně přivede k nejhoršímu, nebo sním vlastní hovno.“ Hláška, ktorá najviac vystihuje dnešné predstavenie Divadla Petra Bezruče?Po Pornohvězdách a Rodinnej slávnosti nám Divadlo Petra Bezruče ponúklo neopakovateľnú intímnu atmosféru predstavenia Bluesmeni. V očakávaní sme sa usadili a pri pálení reflektorov na naše telá sme čakali a čakali. Spočiatku to vyzeralo, že naše čakanie sa vyplatilo. Dostali sme sa totiž priamo do vysielania rádia KQFC na frekvencii 104 FM. (celý článek)

Cenci jako symbol moci a útlaku. Cenci jako vrah. Cenci jako tyran a krutovládce. Cenci jako další symboly despotizmu. Symboly, které jsou stejně aktuální dnes, jako byly i v době, kdy P. B. Shelley psal svou hru o časech, v nichž žila Beatrice Cenci. (celý článek)

Snad z únavy se u mě před třetí hodinou ráno dostavují smutek a melancholie. Festival se přehoupl do své druhé poloviny a já se nemohu ubránit nutkání začít sčítat ztráty. Inscenací Cenci se diváci mohli rozloučit s prostorem Divadla Antonína Dvořáka. Bluesmany skončilo účinkováním souboru Divadla Petra Bezruče na letošním festivalu. S Koncem masopustu se uzavírají režie Janusze Klimszy. Zítra večer se Její pastorkyní zakončí režisérské práce Martina Františáka a vůbec celý festival. (celý článek)

Představení Marat/Sade souboru Národního divadla moravskoslezského v režii Janusze Klimszi vyvolává mnoho otázek. Kdo je Marat. Kdo Sade. Na podobné i další z nich se marně v děinách hledá odpověď. Na začátek nutno přiznat, že představení se odehrálo na konci druhého festivalového dne a na vnímání účastníků to mohlo být znát. (celý článek)

Jednou z inscenací Komorní scény Aréna na OST-RA-VARu byla 1. prosince inscenace dramatu Naomi Wallace Blecha. Drama zastihuje Londýn v druhé půlce 17. století a rozehrává situaci staršího páru, malého děvčete, námořníka a hlídače-mastičkáře, jimž zkřížila cestu nejhorší a nejzákeřnější nemoc minulého tisíciletí – mor. (celý článek)

Divadelní adaptace filmové předlohy Vitenbergova/Rukovova filmu Rodinná slavnost u Bezručů, kteří jsou na návštěvě v Divadle Loutek. Pšt! Na návštěvě nemluv, pokud nejsi tázán, nechoď, pokud nejsi pozván. Cti otce svého a matkou svou. Hamlet šílí. Na oslavě šedesátin otce rodu se promenáduje jeden kostlivec ze skříně za druhým. Ostravarské festivalové publikum jim tleská do kroku. (celý článek)